Můj příběh

Hřbety knih jako perník trhám
čtu všechny, věčný nedouk
vždy k poslednímu vlaku zdrhám
opustiv města vábný struk

vesnický křupan bez půvabu
deníky nečtu v kavárnách
v prasečích výkalech se hrabu
z cirhózy jater žádný strach

jak tě mám ale v zorném poli
má milá s heřmánkovou kůží
vše co mám ošklivé mě bolí
co lepší, s tělem tvým se druží

očima připlétám tě k sobě
na rzivé mříže svlačec štíhlý
zase tě ztratím v krátké době
náš pokoj nikdo nevybydlí

za tebe stárnu, i má píseň,
až ti mě najdou na podlaze
seškrábnou mě jak z džemu plíseň
nemyslím, že jsem
                               platil
                                      draze