Možná příště

Napsala jsi to dobře, srozumitelně...napadlo mne přitom, jestli si za pár let řekneš, "A co je vlastně moje ryzí já? Jaké bylo tehdy a jaké je teď? Lze ho vůbec předat, i kdybych stokrát chtěla?"

 

Napíšu delší komentář (tuším) než součet všech tu již uvedených. Nemám rád krátké komentáře, protože o literatuře se v nich napsat nic nedá. Možná o líbení, nebo nelíbení, ale to je těžko nějaká umělecká definice. Vkus je proměnlivý snad ještě víc než společnost!

Rozhodně nejsem ten, kdo by dokázal poezii shodnotit nějak objektivně. Ale jestli stojíš o můj názor, tu je. Četl jsem tady teď jiné dílko, které považuji za daleko lépe napsané, za poetičtější, umělečtější a přece mělo jen zlomek tipů. Přemýšlel jsem proč. A je to asi dáno velmi jednoduše.

Napsalas tu básničku niternou. Docela dobře se otvírající. Pocity vlastně známé a tak nějak všeobecné. Skoros mě přesvědčila, že ti přeju, aby nějaké příště bylo. Jenže... Jde nám o úmění, nebo jen o pocity konktrétního člověka? V tom je totiž velký, obrovský rozdíl!

Karel Čapek napsal: "Teprve, když verše mají literární úroveň, přestávájí být tou hrozně a beznadějně privátní záležitostí, ať se v nich mluví o čemkoli osobním." No a možná tu je ta potíž, tohle cos napsala je tvoje. Tvoje privátní citová věc...

tip

Povedené dílko. Tipuji*

volně k odběru, volně k užívání *t

Tak tohle důvěrně znám, dobře jsi to vystihla. Nejhorší je, když má člověk na výbět víc alternativ :-)...*

tiež riešim podobné... ale menej slov je niekedy viac

kdo by je neznal, tyhle bitvy v hloubi sebe sama... */

díky vám

zajímavá úvaha...***

*

/*