Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Doplňkoví specijáli k deníčku miški Hriski - 5.

14. 03. 2012
11
16
1847

Strašně moc děkuji paní hanace za tí překrásní obráski. Sem neskutečně natšená! Pan zozy, ješ je předlohou Zozáčka, bude určitě víc neš spokojení.

 

 Kocour Šfejca, lebedící - ilustrace – paní hanaka

 

 

 
 

Ponděli

 

Dobrí ráno, deníčku můj milovaní. Fstala sem brzo, abisem ti mohla napsat jak to dopadlo se Šfejcou, páč vím, že si zvjedaví, a taki, jak ti to píšu, tak to je taková cestovatelská kronika, víš? Jako diš mají kapitáni na moři lodní deník. No a diš sem takoví kronikář, tak pro to musím něco objetovat, i spánek, to se nedá nic dělat.

Tak, včera sem skončila u toho, jak sme vikřikli.

Deníčku, tí zubi, tí zubi, dibi si viděl, tak to je taková hrůza, že sme spanikařili a prchali. Domorotci hup do sfích dír a mi hup za nimi. Úplně sme se klepali strachi a utíkali jako vítr. Šipka pořát křičela, „hrozní zubi, hrozní zubi,“ a nejmlatší miška Hojinka, „já še bojím, já še bojím.“  Aš sme dobjehli k bytům domorodců a fpadli do jedné kuchině. Maminka mišáka Petrika zrovna vařila objed. Vikulila na nás oči o řekla, „co se to děje, ví divoši?“

No, vipadali sme divoce, páč sme se pomalovali různíma barvičkama a hlínou, diš sme tancovali tí rituální tance, ona to bila naše maskovací ochrana.

„Maminko, mi sme si hráli na Afriku a honil nás lev,“ řekl klidně Petrik. To je jasní, že o Šfejcovi ani muk, nejsme padlí na hlavu.

„Ahaaaa,“ řekla jeho maminka a smála se.

„To sou naši kamarádi, Šipka, Hriska, Zozák a Krisík,“ řekl Petrik a maminka sráskla tlapky a řekla, „no to sou k nám hosti.“ A nabídla nám fšem čaj z jahodovích listů a taki jableční koláč. Bilo to moc dobrí, fšak nám vihládlo po těch útrapách života f divočině.

Pak nám Petrik ukázal, jak to tam mají zařízení a musím ti deníčku říct, že to tam mají fakt pjekní a pohodlní. A takoví romantickí. Všude sfítí louče a f každí místnosti je krb a pjekní koberečki, nábitek s proutí a Petrik má, považ, dokonce vlastní laboratoř na pokusy. On bi totiš chtěl jednou bít vjedcem, páč je strašně chitrí a baví ho to. Fšak taki řek, „mi na toho lva vizrajeme“ a připravil prskafku. Pak řek, „to budete koukat.“

A mi koukali.

Narafičil k jední díře umjeolu miš a ta mjela f břiše třaskavinu. Od ní pak natáhnul špagát a mi ostatni opsadili strategickí pozice u dalších víchodů. Mjel to tak šikovně udělaní, že diš tahal za ten špagát, miš poskakovala. Na hlavi sme si dali čepičky s trávy, abi sme se maskovali a Petrik tahal za provázek.

Šfejca číhal a to se ví, bil pjekně rosčílení, že sme ho načapali jak chrněl na tom hezoučkím polštářku. Tak diš viděl, že s díri viskakuje miš a dělá si z něj eště šoufky, vivalil tí sfí krvelační bulvi a přikrčil se k útoku, jako praví lev.

Hupnul po miši, zaťal do ni drápy a miš explodovala, jako silvestrofská prskafka. To bil ale velkí třesk!

Šfejca se tak lek, že viskočil rovníma nohama asi metr visoko a všechni chlupi mu stály f pozoru. Vipadal jako obrofskí ježek, nebo spíš dikobras. A taki zařval, „grruááááááááá!“ a pelášil prič. Viškrábal se richlosti blesku na strom, tam otsať jen vikukoval a f očích mjel čirou hrůzu.

Mi se tak řechtali, aš sme popadali chodbama dolů a skončili v jednom chumlu. Furt sme se nemohli přestat smát a utírali si slzi.

Tak deníčku, musím končit. Šipka i Zozáček se uš probudili. Dneska pokračuje naše strastiplné putování. Domorotci nás budou f nelechkí cestě, plní útrap doprovázet a Petrik nás naučí přežít f divočině. Taki virobit luki a šípi.

Tak zatím čusík, deníčku. S kuchině uš voní čerstfí koláč. Máme hrozní hlad, poslední dobou. Babička říká, že živit nás, je nelechkí úkol.

Venku uš píská Pertik, tak vzhůru do dalších dobrodrušstfí. Večer zas napíšu, jakí to bilo, pokut nezahineme, to se může lechce stát. To víš, dobrodruzi.

 

 

 
 
 

 

Zozáček, ve sfí nefalšovaní podobje – ilustrace - paní hanaka

16 názorů

jojo, hrozně těškí to maj!

VH64
26. 03. 2012
Dát tip
Teda ty myšky ale mají těžký život!

je, pane blbiune:D zozymu se taki líbila:D

...fajna myš :)

:DDDDDDDDDDD na hraaad!!! tak metál, jo?:DDDDDD no, to mám velkou radost, že máte radost:D jo, taki si mislím, že bi se tím mjela pani hanaka živit!!!

DavidPetrik
15. 03. 2012
Dát tip
A pani hanaka: zozacek je mimoradne povedeny. Zivite se ilustracemi? Pokud ne, mela byste!

DavidPetrik
15. 03. 2012
Dát tip
Ty jooo, ruzenko! Petrik vedator je prima. Rikalas, ze nedostanu metal, ale ja dostal. Tak teda skanduju znova: ruzenka na hrad, ruzenka na hrad! :-P

pani Zuzilinko, no, diš bi se mi podařilo napsat toho tolik, tak bisem to přepsala do človječini, páč stejně nějakí úpravi budou třeba. Aspoň to bude uležení, to človjek pak lépe vidí nesmisli a nabídla nějakímu nakladatelstfí. To se uvidí, zatím to budu psát růženkofštinou, vono mi to jako próza de líp, tak psát. Vona mje to Růženka vlasně učí, psát prózu, víte? pani vločko, je to otáska zviku, fakt jo. Ale moc váme děkuji:D

Přiznávám se za sebe, že mě ruší ty písmenka zkomolená, lopotně se jima prodírat a přitom je to tak hezký, našlo by si to pak určitě širší čtenářstvo, tedy možná, co já vlastně vím...

hanaka
15. 03. 2012
Dát tip
:-)

Zuzulinka
15. 03. 2012
Dát tip
ten Zozáček nemá chybu, opravdu krásné ilustrace... já Ti neupírám ten originální styl, má jisté kouzlo - ale kdyby to bylo spisovné, byla by z toho fakt hezká knížka pro děti, ty příběhy mají spád, mají kouzlo, jsou moc hezky seskládané a vždycky mě mile potěší*

to se mi líbí, jak každí píše heskí obráski a jak maj miši těškí život, to nic:(

renegátka
15. 03. 2012
Dát tip
Těžkej život dobrodruhů.Obrázky jsou moc pěkné.

paní nanof, ot toho právje ten deníček je. Akorát mje štfe, jak se to vložilo. To je hrůza! jenže to mám strach opravovat, páč mám blbí skušenosti a bila sem na pivu:D paní hanako, ste hvjezda!!!!!

hanaka
14. 03. 2012
Dát tip
:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru