Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsi strom
16. 03. 2012
13
16
2309
Autor
Jarmila_Maršálová
Jsi strom
co ve větru se kymácí
a z prohnilých kořenů
z půdy ven se vyvrací
Posíláš ke mně dlouhé stíny
když navečer se skláníš k zemi
slunko tě tahá za šediny
tvé letorosty plné síly
se v mých dlaních probudily
rozjímáš a jen já vím
že bolavý strom nepřesadím
do voňavé hlíny...
16 názorů
Jarmila_Maršálová
19. 03. 2012Kiwagamo´ag
16. 03. 2012Jarmila_Maršálová
16. 03. 2012
ano, silou vůle mobilizuje poslední síly, proto jsem napsala to za čárkou...
Jarmila_Maršálová
16. 03. 2012
letorosty plné síly z prohnilých kořenů... to mi nejde dohromady, lítost, pochopení a laskavou péči... */
Jarmila_Maršálová
16. 03. 2012Jarmila_Maršálová
16. 03. 2012Evženie Brambůrková
16. 03. 2012
Báseň doplněná kritikou Proseckého nabývá zcela nových rozměrů... :-))))*
Básnířka oslovuje strom. Z dendrologického hlediska je ve zančně zchátralém stavu. nedbajíc však ohrožení pro kolemjdoucí seniory, ani kolem si hrající děti.
Podle mě se jí jen zdá, že letokruhy plné síly, asi jde o vhled do minulosti. Zajímavé, že se k zemi sklání až navečer, takže ještě sám od sebe nespadne. Celkově se oběma ulhečí, když to nechají skácet. Není horšího pohledu, než na psa po operaci rakoviny.