Klubová etika pro kritiky - korektury

Pár zásad, které používám při psaní kritiky - korektury. Hlavní body (tučně) považuji za nutné etické zásady pro (nevyžádanou) korekturu. Po nikom nechci a ani nemohu chtít, aby \"do detailu\" přebral můj postup - ten tu zmiňuji jen pro ilustraci / dovysvětlení hlavních bodů.

Nepovyšovat se.
Korektura je sisyfovská práce, která může zabrat dost času. Kdokoli se odhodlá napsat korekturu, měl by tak činit s vědomím, že se na ni autor díla může, lidově řečeno, vykašlat. Je třeba si uvědomit, že se možná dotýkáme choulostivého místa autora a tedy je snadné jej podráždit a naštvat, zvlášť když v kritice použijeme povýšený (\"učitelský\") tón. Má-li čas investovaný do korektury mít nějaký smysl a výsledek, měla by výsledná kritika mít formu, která umožňuje vzájemnou komunikaci - ještě jednou zdůrazňuji, že povýšeným, učitelským přístupem mohu snadno vyvolat konflikt a autor pak korekturu může odmítnout \"čistě ze vzdoru\". Nedělám korektury proto, abych mohl někomu dokázat, že já jsem lepší. Korekturu dělám tehdy, když se mi nějaké dílko líbí a rád bych, aby v něm čtenáře nerušily hrubky.

Upozornění na konkrétní chyby zasílám výhradně formou soukromé kritiky.
Jednak to umožňuje dialog (viz Nepovyšovat se), druhak - ve chvíli, kdy autor dílko opraví, je zbytečné, aby pod ním byla kritika \"ženy vědělY\".
Málokdy si dávám práci s detailní korekturou. Krátké noticky typu \"promiň, ale máš tu spoustu hrubek\" občas (výjimečně) posílám veřejně.

Korektura by měla být srozumitelná a přehledná, tedy (pro autora) funkční.
Korekturu strukturuju tak, že na jeden řádek zkopíruju část textu, ve které se vyskytuje chyba (obvykle celou větu), a na další řádek napíšu správný tvar slova, ve kterém byla hrubka. Autor tak může snadněji najít v původním textu místo, kde se chyba vyskytuje.
Samozřejmě se mi stává, že při psaní korektury narazím na něco, o čem si nejsem jist, zda je správně či špatně. V takovém případě na jev obvykle upozorním s tím, že si nejsem jist, zda jde o chybu - nechť si to autor sám zjistí.

K autorům je třeba přistupovat s tolerancí a trpělivostí.
Nelze očekávat, že se člověk gramatiku naučí za pár hodin, dnů či týdnů. Naopak, bude-li sebevzdělávání věnovat hodně času a úsilí, může mít za rok znatelně lepší výsledky. Proto nezatracujme a nezesměšňujme ty, kteří stále znovu a znovu dělají tytéž hrubky.

Pranýř je vyhrazen pro díla a autory, kteří se ke korektorům chovají hrubě a arogantně; tedy pro ty, kteří gramatiku považují za \"školní vopruz\" a nejsou ochotni vážit si jazyka, ve kterém hodlají umělecky tvořit.

---