Smrt Básníků

Můzou v srdce zasaženi

Bez bolesti v lidský bol

nechápáni nade všemi

sami sebe v ráje zvou

 

S citem v ruce světem dál

kráčí se svou něžností

z nichž každý boha rád se ptal

zda jej krásou pohostí

 

Najít vlastní svatý grál

vytasit meč vědomí

v moci písma jako král

bez síly jíž nezlomí

 

Ve chvíli s můzou nejsladší

jež noří v tělo se

cit i krásu zastraší

spolu se nesnese

 

Duši zevnitř rozerve

ta můza dříve milá

rudý teplý cár krve

tělo statné trhá

 

Hmota v změti krásy

jimž následkem je smrt

není anděla co spasí

co skutkem by nepohrd.

---