Malý mořský král III.

„Blázen, dítě pošetilé,
to se vládcem nazývá,
hlupák, stačí jedna chvíle,
pohřbívá se zaživa.
Ví, co vůbec zažívám?
Ať se ten hňup sráží sám.
Prý jsem byla snaživá,
on chtěl bouři, co ho vzruší.
Ať ho zvolna zpražívá,
čím chce svlažit svoji duši

Úsvit, rána po zběsilé
noci prázdno zasívá.
Uražená v plné síle
připadám si prašivá.
Marně díry zašívám,
když někdo, co raší, vám
zlomí, bezmoc strašlivá
všechno, čím jste kvetli, zkruší.
Ať se hnusem krášlívá,
čím chce svlažit svoji duši

 Záblesk, zásah projektilem,
zima zvláště mrazivá.
Jednal jako člověk, stylem,
jenž se zradou nazývá.
Že se s jinou mazlívá,
to mu nejmíň zazlívám.
Nejsem ani bázlivá.
Štve mě, co vše jen tak zruší.
Ať mu rampouch zasklívá,
čím chce svlažit svoji duši

 Synka něžně hladívám,
tatínek je nádiva,
radši hlavou do zdi buší,
žár se časem zchladívá,
egem svlaží vlastní duši“