Idylka - balkónovka o čtyřech dějstvích

„Mladá paní, ten pes vám sluší, můžu si vás pohladit?“

Soused na balkóně, cigaretu v ruce, na tváři úsměv, cituje Grossmanna, pejsek pod balkónem zvedá nožičku ve snaze počůrat uhýbající se větvičku.

Idylka.

                                                       ***

„Štěkáčku, jestli nepřestaneš hafat, udělám ti teplou boudičku!“

Na balkóně se směje soused své vtipnosti, zatímco pejsek se stále snaží o totéž.

Idylka nabírá jiný směr.

                                                      ***

„Jestli ten váš pes nepřestane štěkat, budu si stěžovat, nájem platím poctivě, tak mám nárok na klid!“

Soused na balkóně ztratil humor, u pejska žádná změna.

Idylka vzala však do zaječích.

                                                      ***

„Plesk, bum,“ ozvalo se ze tmy na balkóně.

„Co to bylo?“ manžel na gauči zvedl hlavu.

Otvírám dveře a ve světle pouliční lampy pátrám po příčině.

Na skle dveří zvenku objevím obtisk z kostiček tvořících obdélník.

„Hm, co to mohlo…,“ mžourám a šátrám po zemi, až narazím na kus rozbalené levné čokolády.

Spočítám dílky na obtisku, dílky v ruce, ještě nějaké chybí. Nedám pokoj, než mám všechny.

Bojím se, aby čokoládu nesežral pes, až ho zítra manžel pustí na balkón. Mohl by se otrávit.

„Otrávit!“

Docvaklo mi poznání.

„No to snad né!“  

Nevěřícně zírám na kostkatou mastnotu na skle.

A to je konec, idylka byla nadobro otrávená.