Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStarkweather a Fugate - bestiální pár (Část první)
24. 03. 2012
1
2
852
Autor
Rozhněvaná princezna
Charles Starkweather a Caril Ann Fugate. Pár, který otřásl celými Spojenými státy americkými. V období 3 měsíců zavraždili celkem 11 lidí ve věku 2-70 let. Ve většině případech vraždil Charles Starkweather, jeho mladší přítelkyně si však na svědomí vzala svou sestru. Lincoln a Bennet, Nebraska , Douglas, Wyoming..Místa, kudy krvavý pár projel a zanechal za sebou mrtvé. Charles Starkweather byl odsouzen k trestu smrti, jeho přítelkyně Cariil Ann Fugate však tvrdila, že jí Charles držel jako rukojmí tomu porota neuvěřila a odsoudila jí k doživotnímu trestu. Nedávno však byla propuštěna a žije v Lansing, Michigan jako důchodce. O své nevinně stále přesvědčuje své okolí. Pokud někoho zaujal tento případ, doporučuji film "Starkweather příběh masového vraha." Podle těchto skutečných událostí bylo napsáno mnoho knih a natočeno hodně filmů a tento pár se proslavil téměř ve všech zemích. Je to až ironické, pokud pomineme že Charles Starkweather, chtěl být filmovou hvězdou. :)
30. listopadu 1957 (11:30)
,,Tak ty usoplenče, udělej to proč tu jsi.” projel z ničeho nic chraplavý hlas vozem. Charles nadskočil a pozorně se podíval do zpětného zrcátka. Opět tu byl. Chlápek v klobouku a v kabátu u pusy mu zasvítil žhavý konec doutníku.
,,Vypadni.” zavrčel vztekle Charles a drtivě stiskl volant.
,,Budeš tu stát celou noc, nebo vezmeš tu brokovnici a uděláš mu novou díru na dejchání.” prohodil klidně muž a vyfoukl do prostoru kouř. Charles odtrhl zrak od zpětného zrcátka a podíval se k benzínové pumpě, kde se svítilo. Robert Colver měl noční. Byl to mladý kluk, co se s Charlesem znal, ale bál se ho díky pověsti, kterou Charles oplýval ve zdejším městě.
,,Seš ubožák co? Vždycky jím budeš. Nicka, které se všichni smějou, necháš aby se ti smáli? Jako tenkrát?” usmál se jízlivě chlap v klobouku.
,,Ne!” rozzuřil se Charles.
,,Už nenechám nikoho aby se mi smál, rozumíš nikoho!” zaječel a otočil se na zadní sedadla. Tam už však nikdo nebyl.
Charles se roztřeseně opřel do sedačky. Ještě stále drtil volant a sváděl svůj vnitřní boj. Pak z ničeho nic prudce vystoupil z auta a rázoval si to přímo k pumpě.
Robert se Charlese lekl, když se vřítil na pumpu.
,,C-co to bude?” vykoktal ze sebe a snažil se o vřelý úsměv. Charles se díval do jeho vystrašené tváře a lehce znervóznil.
,,Dej mi balíček žvejkaček a nějaké sušenky.” řekl po chvíli první co uviděl. Robert se otočil a sáhl pro žvýkačky.
,,Kolik chceš těch sušenek?” otočil k němu hlavu a strach z něj pomalu opadal.
,,Tři.” brouknul roztěkaně a přešlapoval z místa na místo.
,,A jedny cigarety.” kývnul hlavou a pevně si skousnul ret.
,,Jo, bude to..” nestačil však vyslovit sumu. Charles mu vhodil na pult několik bankovek a vyřítil se z pumpy.
Zastavil se až u vozu a předklonil se. Vyšel z něj chrčivý zvuk. Chtělo se mu zvracet.
Nešlo to.
Prudce otevřel dveře a vlezl do svého vozu. Nákup vhodil na sedadlo spolujezdce, kde se ve tmě zaleskla brokovnice. Zaraženě se na ní díval.
,,Si jen posranej slaboch.” opět ten chlap v klobouku na zadních sedadlech. Spokojeně si pokuřoval svůj doutník a tma mu halila obličej. Ale jeho hlas se smál.
,,Drž hubu, drž hubu!” rozkřičel se na něj Charles, ale nepřestal se dívat na brokovnici.
,,Tak na co čekáš, na co čekáš. Tohle nikdo za tebe neudělá. Udělej to pro Caril Ann, dokaž jí jak moc jí miluješ, jak moc to s ní myslíš vážně. Nebo to je pro tebe jen coura? Tak co?”
,,Caril Ann, není coura, drž hubu, takhle o ní nemluv miluju jí. Rozumíš?” zaskřípal zuby.
,,Tak to pro ní udělej, udělej to pro vaší lásku.” nabádal ho. Charles popadl brokovnici a zuřivě vyskočil z auta.
,,Tak dobře!” křikl ještě do vozu a práskl dveřmi. Popadl šátek, který měl okolo krku a omotal si ho kolem obličeje. Zuřivě se rozešel opět k pumpě v pravé ruce brokovnici.
Robert Colver právě přepočítával hotovost v kase, když Charles vrazil do dveří. Okamžitě bez okolků na něj namířil brokovnici. Robert v hrůze zdvihl hlavu přímo do její hlavně.
Krev z obličeje mu definitivně vyprchala a Charles měl téměř dojem, že každou chvílí omdlí.
,,Dej mi ty prachy.” štěknul přes šátek a ozval se přidušený hlas. Robert na nezareagoval, stále se díval na zbraň a nedokázal se od ní odtrhnout.
,,Pohni, nebo ti tu palici ustřelím!” zahuhňal opět Charles a cítil jak se mu do paží vkrádá třes. Pevně stisknul zuby a zahnal strach.
Robert se vzpamatoval.
,,Prosím, nechtě mě žít. Nikomu nic neřeknu přísahám. Jen mě nechte žít.” začal svůj monolog a po bledé tváři se sklouzla slza.
,,Dej sem ty prachy.” pohnul zbraní k pokladně, aby to dobře pochopil.
Pozoroval jeho vyděšený obličej a viděl jak mu v něm svitlo.
Okamžitě cpal bankovky do ruky a dělal z nich neúhlednou kopičku. Moc toho nebylo, jak si Charles povšimnul, ale alespoň něco. Třeba by mohl koupit něco Caril Ann.
Za Robertovo sněhobílým obličejem uviděl světle hnědého plyšového medvěda.
,,Toho plyšáka, co máš za kebulí.” dodal ještě. Robert, přestal rovnat bankovky a zmateně se díval na Charlese. Ten jen pozvedl obočí.
,,Náš zákazník, náš pán. Tam mi podej toho skurvenýho plyšáka!” dloubnul ho hlavní do hrudníku. Robert se roztřásl ještě víc, ale otočil se pro medvěda. Když se otáčel zpět, zavřel pevně oči a čekal to nejhorší.
Charles mezitím vzal peníze a nacpal si je do kožené bundy.
,,Tak a teď se projedeme.” jeho hlas byl rázem uvolněný.
,,Ne prosím vás nedělejte to.” vrtěl hlavou pumpař. Charles mu pokývnul jen hlavou ke dveřím a Robert se dal do kroku, který byl vratký a roztřesený.
1. prosince 1957 (1:00)
Temné nebe již prosvítalo, ale Charles tomu nevěnoval pozornost. Stál opřený o své auto a právě dokuřoval čtvrtou cigaretu. Jednu ruku měl položenou ležérně na brokovnici a pozoroval zátylek Roberta Colvera. Ten už se po dobu uplynulé hodiny třikrát pozvracel a byl cítit nepříjemným zápachem.
,,Ty mě tu zabiješ?” ozval se po chvíli slabým hlasem a pokusil se otočit k Charlesovi čelem. Ten ho však zabrzdil a donutil ho koukat opět před sebe.
,,Ne Colvere, budeme si tu povídat o životě.” uculil se jízlivě a odhodil nedopalek do udusaného písku a udusil jí podrážkou.
,,Tak se hni.” dloubnul ho opět hlavní tentokrát do zad.
,,Prosím, nedělej to.” zaječel hystericky muž před Charlesem.
,,Kurva drž hubu a pokračuj.” odbyl ho a tentokrát byl s dloubnutím důkladnější. Colver se dal do chůze a Charles přímo za nim.
Ušli jen pár kroků, když Charles zakopnul o kámen, který byl zaražen do půdy a škobrtnul.
Než stačil nabrat rovnováhu ucítil tvrdou pěst v obličeji a ustoupil pár kroků v zad.
Na ústech pocítil olovnatou chuť krve, která se mu hrnula z nosu.
V očích se mu zaleskly slzy a když znovu zaostřil viděl překvapený přesto strachem stažený obličej Colvera. Zřejmě byl v šoku více, než Charles, ale vzpamatoval se rychle.
Charles se zlověstně zašklebil a opět na něj namířil skloněnou brokovnici. Robert se však nehodlal dát tak snadno a opět vyrazil zbraň tak, aby na něj nemířila.
Uštědřil Charlesovi další ránu do obličeje, tentokrát ne tak prudkou a Charles se ohnal pažbou.
Robert Colver dostal plný zásah tvrdým koncem a odporoučel se k zemi.
Pravou nohou mu přišlápl hrudník.
,,Panebože!”
Záblesk modrých nelítostných očí.
Vítězoslavný úsměv.
Strach.
Výkřik.
Pouští několik mil od města se ozval hromový výstřel doprovázen křikem, který ustal v okamžení. Charles Starkweather při výstřelu zavřel oči. Když opět zaostřil díval se do jakési krvavé hmoty, která ještě před pár vteřinami tvořila lidský obličej.
Přerývavě se nadechl a zadržel dech. Jako by mu tělem procházelo příjemné chvění. Pocit naplnění.
Spásy.
Povznesení.
1. prosince 1957 (14:23)
,,Caril Ann, něco pro tebe mám.” řekl po dlouhém mlčení Charles a usmál se na svou třináctiletou přítelkyni. Caril Ann se však jen znuděně podívala do obličeje svému o pět let staršímu příteli a ležérně vytáhla z úst za jeden konec žvýkačku a namotávala jí na ukazováček. Charles se povzbudivě usmál a sáhl na zadní sedačky svého vozu pro něco, co bylo zabalené v novinách. Bez řečí jí balíček podal. Caril Ann přestala namotávat žvýkačku. Vložila si ukazováček do úst a stáhla její zbytek zuby.
,,Co je to.” přimhouřila oči na balíček.
,,Tak se podívej Caril Ann.” napřáhl ruku a tvář mu zdobil potěšený úsměv. Dívka se štítivě na balíček podívala, ale nakonec ho přeci jen vzala do rukou. Jedním trhnutím zbavila dárek papíru a do klínu se jí vykutálel plyšový medvídek. Dívka našpulila své rty, chytla medvěda za ucho a zvedla ho do úrovně svých očí.
,,Je-je hezkej.” pokrčila ledabyle drobnými ramínky a nechala si ho spadnout opět do klína.
,,Caril Ann, já…Musím ti něco říct.” úsměv z Charlesovo obličeje zmizel a místo něho se objevila úzká bezkrevná přímka. Caril Ann pozvedla jedno obočí a její tvář náhle hořela zvědavostí.
,,Copak Charlie?” její teplá dlaň spočinula na jeho ledové tváři.
,,Ten kluk z té pumpy, jak o něm mluví.. Zabil jsem ho… Zabil jsem ho pro Tebe Caril Ann.” sklopil oči a čekal hysterický křik. Ničeho se však nedočkal. Caril Ann spustila dlaň z jeho obličeje a zamyšleně se na něj podívala.
,,Ten medvěd je hezkej.”
2 názory
Rozhněvaná princezna
30. 03. 2012
Nejsem asi ten pravej, kdo by to měl hodnotit po literární stránce. Jako čtenář jsem si ale pošmáknul a pokud bude pokračování, tak to jedině uvítám :-) Dobrej námět na zpracování!