Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVtékat si pod víčka
Autor
Silvestr2009
Vtékat si pod víčka a slyšet,
tep vlastního srdce,
tam vzadu za rohem,
kde černoši hrají na flašinet
a tančí se
dlouho do rána.
Tam,
kde slunce vychází,
dvakrát do dne
a do oken bijí vzpomínky
na pražský hrad
těsně před odletem.
Bylo to tak zvláštní,
trochu smutné
a přitom
vojáci hradní stráže
jsou tak dobrou kulisou
pro pocit vlastní bezchybnosti.
Vtékat si pod víčka a slyšet,
jak městem táhnou davy nedočkavců
k věži pana Eiffela,
přes ulici Emila Zoly
a prý… prý tudy chodil i Gellner.
Vtékat si pod víčka a vědět,
že stejnak zůstává,
tou největší lží tady v Paříži,
věta:
„Nikdy na tebe nezapomenu,
má sladké Amélie.“