Dost!

Do trávy lehám si, Boha se ptám

Kam kráčel Ježíš, můj Bože, kam?

Kde jeho dlaně jsou a oči hluboké?

A jeho obočí a srdce široké?

Kde pravda je, kam odešla spát?

Kde svoboda si zapíná svůj šat?

Ne, více morálku, ne, více poslušnost

V kostelních lavicích mám toho všeho dost

Že rouhám se a stále vyrušuji

Když svou cestou dál si pluji

Že špatná, neposlušná a divoká jsem přec

Však pravda poznává se vždycky nakonec

Má sestra sladká je a já jsem jako křen

Ostrá a pálivá, však zdravá každý den

Každému nechutnám a brzo mě máš dost

Však ,važ si mne, já vítaný jsem host

Do nosu stoupám a dráždím tvoje chřípí

Slzy ti vytrysknou, to pro tu krásu žití