Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStarkweather a Fugate - bestiální pár (Část druhá)
30. 03. 2012
0
0
451
Autor
Rozhněvaná princezna
Charles Starkweather a Caril Ann Fugate. Pár, který otřásl celými Spojenými státy americkými. V období 3 měsíců zavraždili celkem 11 lidí ve věku 2-70 let. Ve většině případech vraždil Charles Starkweather, jeho mladší přítelkyně si však na svědomí vzala svou nevlastní sestru. Lincoln a Bennet, Nebraska , Douglas, Wyoming..Místa, kudy krvavý pár projel a zanechal za sebou mrtvé. Charles Starkweather byl odsouzen k trestu smrti, jeho přítelkyně Cariil Ann Fugate však tvrdila, že jí Charles držel jako rukojmí tomu porota neuvěřila a odsoudila jí k doživotnímu trestu. Nedávno však byla propuštěna a žije v Lansing, Michigan jako důchodce. O své nevinně stále přesvědčuje své okolí. Příběh bude pokračovat po vraždách. Doufám, že si přijdete na své a budete se dobře bavit. Pokud někoho zaujal tento případ, doporučuji film "Starkweather příběh masového vraha." Podle těchto skutečných událostí bylo napsáno mnoho knih a natočeno hodně filmů a tento pár, se proslavil téměř ve všech zemích. Není to až ironické, pokud pomineme že Charles Starkweather, chtěl být filmovou hvězdou? :)
21. ledna 1958 (krátce po poledni)
,,Caril Ann?!” Charles zaklepal již po třetí na vetché dřevo jejího domu, ale stále nikdo neotevíral.
,,Pane Bartlette!” zkusil to jinak a nervózně si přešlápnul. Za několik minut ticha se otočil na patě a vykročil od domu. Udělal pouhý krok, když se ozvalo zasténání podlahy. Charles ztuhnul v pohybu a otočil se zpět.
Ze dveří se ně něj dívala chladná tvář Carilina nevlastního otce ,Mariona.
,,Dobrý den pane. Hledám Caril Ann. Je doma?” pokusil se o úsměv Charles. Marion se však netvářil nijak přátelsky.
,,Není tu!” vyštěkl a Charles zpozoroval hlavu z natáčkami, která se krčila za jeho mohutnými zády. Patřila jeho ženě Veldě.
,,Řekni mu ať táhne!” slyšel její neurčitý šepot. Dělal že nic neslyšel.
,,Tak já tu na ní počkám.” oznámil Charles a vytáhl si cigaretu.
,,Už se s ní neuvidíš ty spraku!” prsknul starý muž. Charles se zastavil s plamenem těsně před cigaretou.
,,A to jako proč.” to nebyla otázka. Marion se poškrabal nervózně na zátylku a trochu se nahnul do domu, kde mu něco našeptávala jeho žena. Charles hned pochopil, kdo u nich nosí kalhoty.
,,Carill An je ještě dítě! A ty z ní děláš pouhou děvku!” hlava s natáčkami sebou trochu cukla při vulgárním slově. Zřejmě z manželovo úst nevyšla její slušná verze. Charlesovi se vyhouplo obočí někam vysoko na čelo. Cigareta mu zůstala vyset na spodním rtu.
,,Cože?” zahuhlal, když pochopil souvislost vět.
,,Kliď se mi od dveří a už se tu neukazuj!” poradil mu zuřivě Marion a zaplul do domu. Dveře hlasitě práskly.
Charles stál na místě a stále nedokázal pochopit co se stalo. ‘děvku?¨’ vyhouplo se mu to slovo na mysli a stále se opakovalo. Vyndal si cigaretu z úst, přitom si strhnul jemnou kůžičku na rtech. Chvíli tabák zabalený v papírku nechal mezi ukazováčkem a palcem, než vložil filtr opět do pusy a zapálil si.
Mocně si potáhl a zúžil oči na dům. Dým mu vyšel nosními dírkami, jeho rty se mezitím zkroutily do neurčité polohy.
,,Tak děvku jo?!” zašeptal směrem k oprýskaným dveřím.
,,No dobře.. Fajn..!” pokyvoval hlavou a opět si potáhl. Rázně se otočil na patě a napochodoval přímo ke svému vozu. Přes okýnko na straně řidiče se zadíval na brokovnici.
Už tomu byly dva měsíce. Věděl to a trochu se zarazil.
,,Tak co ty usoplenče, zase váháš? Teď, když tvou milovanou nazvaly děvkou? Ty si myslíš, že je děvka? Necháš je, aby takhle poskvrnili její jméno.. Si slaboch, ani se neodkážeš zastat té, kterou miluješ.” jízlivý tón se ozval nalevo od něj. Charles jen mírně pootočil hlavu. Spatřil chlapa v cestovním kabátě a klobouku opřeného o kapotu jeho vozu. Zase tu byl.
,,Drž hubu.” nakrčil nos a zase se upjatě podíval na zbraň.
,,Posero.” zasmál se muž a blafnul si z doutníku.
,,Zase se ti všichni budou smát a ty budeš jen bulet a schovávat se v koutě jako největší ubožák.” sametový hlas mu proplouval myšlenkami.
,,Zavři hubu!” práskl zuřivě dlaní do kapoty.
,,Nebo se rozbrečíš co? Vem tu brokovnici a ukaž jim, kdo je tady děvka, nebo se raději schovej ubulínku za máminu sukni.” naklonil se zahalený obličej těsně k jeho uchu.
,,Di do prdele!” opět přistála jeho dlaň do kapoty, ale okamžitě sklouzla ke dveřím, které se prudce otevřely. Charles se natáhnul pro zbraň a opět dveřmi prásknul. Tělem mu probíhalo napětí a adrenalin. Prudce se otočil na místo, kde stál chlápek v kabátu. Teď už tam však nebyl. Ani stopa po tom, že by tu kdy stál. Trochu zaváhal.
‘Slabochu!’ projel mu hlavou sametovém hlas.
,,Nejsem!” zaječel a otáčel se na místě s brokovnicí v ruce.
,,Ona není děvka!” zavrtěl hlavou a zuřivě se rozešel k domu. V hlavě měl náhle prázdno, ovládala ho zloba.
Neobtěžoval se klepat prudce vrazil nohou do, časem zestárlých, dveří, které se rozletěly bez většího odporu.
,,Caril Ann!” chodbou se rozezněl jeho hluboký hlas.
,,Marone! Udělej něco! Ten parchant nám rozbil dveře! Zavolej policii!” hlas ženy se ozýval z kuchyně. Zablesklo mu vítězoslavně v očích. V kuchyni nebyl žádný jiný východ, jen do pokoje jeho dívky. Byly v pasti, tak jak si to přál.
,,Pusťte mě! Přišel si pro mě..” naléhavý hlas Carill Ann přerušila dlaň, která pleskla do něčeho živého. Nejspíše jí vrazili facku.
,,Nebudete se vídat!” zahřměl Marion. Charles se dal do pohybu.
Od kuchyně dělily dva kroky.
Z rámu dveří, kde chyběly dveře se vyřítil tělnatý muž.
Charles zareagoval instinktivně. Konec pažby vytočil k jeho obličeji.
Zasáhl a Marion ustoupil dva kroky v zad. Opřel se o rám.
Jeho ruce vystřelily k jeho zkrvavenému nosu.
,,Pane bože!” slyšel vykřiknout Veldu, jeho ženu. Nezajímala ho. Opět si urovnal brokovnici tak, aby mířila hlavní na rozložitý hrudník muže. Pečlivě zamířil.
Marionovi oči se rozšířily hrůzou. Ruce mu ochablé strachem dopadly podél těla a nechaly krev vytékat samovolně z nosu.
Hromová rána.
Tělo Bartletta se přišpendlilo více k rámu. Na jeho bílém tílku, které vsakovalo pot a tvořilo žluté skvrny pod masitými pažemi, se utvořila nehezká rána protrhané kůže a kostí. Krev se vyvalila i z jeho již zakrvácených úst.
Zachraptěl a sesul se s děsem v očích k zemi. Charles popošel k tělu a vstoupil do kuchyně.
Spatřil šokovanou ženu v natáčkách jak se snažila držet za paže Caril Ann, která stejně šokovaná zírala k rámu.
,,Ty..ty…” ukázala prstem na svého mrtvého muže a její rty se zachvěly. Caril Ann s vyškubla ze jejího volného sevření a poodstoupila od ní. Charles se usmál.
,,Moje dívka, není žádná děvka!” zašeptal. Hlaveň žíznivě ukázala na hrudník Veldy. Ta se podívala s pomocí v očích na Caril.
,,Měj se hezky, maminko.” ušklíbla se a opřela se o stůl. Obličej matky se zkřivil nadcházejícím pláčem. ‘Její vlastní dcera..’
Myšlenku, však nedokázala dokončit. Hladová brokovnice neměla slitování.
Její síla jí odmrštila k zemi.
Charles se podíval směrem ke Caril. Ta si znuzena namotávala pramen svých plavých vlasů na ukazováček.
,,Mamí!” z pokoje, odkud vše pozorovala, vyběhla Betty Jean. Dvouletá černovlasá dívka.
Sestra Caril.
Zuřivě objala chroptějící tělo.
,,Ty spratku! Nech matku na pokoji!” vybídla jí zlostně Caril. Popadla nůž, který ležel na stole, kde byla rozkrájená cibule a vyrazila rychle k Betty.
Popadla jí za vlasy a přišpendlila k zemi.
Pištivý hlásek dral nepříjemně uši oběma milencům.
,,Zavři hubu!” práskla s maličkou hlavičkou o podlahu Caril a prudce se rozmáchla nožem nad hlavu.
Nůž projel malým hrudníkem jako nic a zarazil až, když se kůže dotkla rukojeť. Tělo pod starší sestrou se propnulo. Drobné rty se otevřely na prázdno.
,,Káčo mrňavá!” Caril se napřáhla ještě několikrát, než hrudník připomínal krvavou kaši.
Udýchaně se zvedla.
,,Mám hlad a chci se koukat na televizi Charlesi.” setřela si krev z brady a tázavě se na něj podívala.
,,Jistě zlatíčko, jen to tady uklidím a přijdu za tebou, ano?” usmál se na své děvče. Caril Ann pokrčila rameny.
,,Ale buď tiše. Chci klid.” napomenula ho a překročila tělo své matky, které ještě chropělo.
,,Jistě zlatíčko, budu potichu, abys měla svůj klid.” ujistil jí.
,,Nejsi žádná děvka.” usmál se. Caril Ann pozvedla obočí.
,,To nebylo zrovna milé.” ušklíbla se. Natáhla se na špičky a políbila ho.
Ve stejný okamžik vydechla naposledy i Velda Bartlett.