Chodníky

Je po lijáku…
chodník načichlý smrtí dešťovek
-ne každej se jim zavděčí dětskou lítostí -
už je zase připravenej krásou svých jizev na velikou hru
-jdu  mezi prvními
zelenou aktovku se samolepkou Hotel Vysočina  Chotěboř na zádech…

…u hasičský nádrže před školou už to vře
mám jen malej řetízek - pár nicotných neprůsvitných céček
plebejec mezi šlechtou
hraju jen na malý jizvě
daří se mi
dneska musím vyhrát
chci to taky kolem krku
daří se mi!
ještě pár
a pudu k nim
k hrdinům z vosmičky který jsou vověšený v několika řadách-
dopnul jsem to
můžu si dovolit je vyzvat
koukaj na mě jako na karikaturu Krista
mám to dopnutý že skoro nedejchám -
byl tam i Ruml Neporazitelný
chvíli jsem bojoval
zůstalo mi hovno
úplně mě oškubali
a v těch jejich bandalírech to ani poznat nebylo
a já byl smutnej
chtělo se mi brečet
- ne každej má ale pochopení pro dětskou lítost -
a tak jsem přál  těm hajzlům

aby jim to školník Houska u vchodu z těch panských krků strhal
dělal to často starej rohovník
jenže posledně v tlačenici šáh Vojířovi na fosforový…
v tom davu u vchodu se jedna pěst ztratí jako nic
musel si vzpomenout na svý horší mače
určitě jim to nestrhne
nestrh !
-doma mám už posledního angličáka nejhezčího
zkusím to za dvacet
to by už dalo i na velkou jizvu…

- jdu po chodníku v Cannes
samá dlaň
(největší měl Jean Marais)
jdu s Pavlínkou
a připadám si na tom podivným chodníku plným rukou
jako velkej světoběžník
padesát mařen v kapse
nejhezčí holku zájezdu vedle sebe
a karosa zaparkovaná široko daleko…

- vracím se od Psa
je pozdě večer
chodník domů mám vrostlej do chodidel
a listí ulhaný mě nezmate
odskočil jsem si k lampě
proboha!
cosi mi zakňučelo pod botou
srnčí pinč
těžko se zdvíhá
utíkám
páníčka nevidět
jo sejít z cesty maličkej to se nevyplácí

každej chodník někam vede
dneska už jsou fešný bez jizev se zámkovou dlažbou
místo dešťovek žvejkačky…

- pokuřuju v koupelně z otevřenýho okna
v novém domově
po chodníku přes silnici se potácí soused
nezná jinej …než těch sto metrů
„Dal jsem tři!!!“ křičí na mě opřenej o kaštan
kterej chtěl dát nedávno pokácet protože mu stíní zahradu

a já mu samozřejmě nevěřím
stejně jako nevěřím tomu
že by mi Ruml někdy vrátil toho angličáka
nebo že by tam před školou
ještě dneska
zela velká jizva.