Loučení

Příteli můj milý,lásko netová…

Obrázek,co  s sebou nosím – úsměv Tvůj !

V mé mysli navždy přetrvá…

Slunce!Chceš se dotknout jeho tváře-stůj co stůj!

A já ho prosím,aby ušetřil Tě pádu Ikarova,

aby let troufalce neopakoval se znova…

kde slunce nepálí, kde já nebudu…

Leť lehký,jak orel k nebi vzlínej!

Volný! Vstříc svému osudu….

Však lásce ulétnout se lehce nedá…

kdybys tisíckrát měl toto přání!

Ztracená ,skulinku si malou hledá….

s Tvojí myslí vyhraje to klání!!!

I když z Tvého nitra obrázky krásné pramení,

já hledala jsem jen bytost milou,

co usmívá se,hladí,není jen mámení…..

Jen na chvilku krátkou,byla jsem vílou ,

pro toho jenž srdce neměl,co kamení…

Sbohem buď a když jsi si to přál…

Mé slzy brázdí v smutku líce…

pro mou duši byl jsi bohatší než král!

Jdi a nevracej se více!!!

Vše krásné odchází mi z domu…..

Kdyby šla  paměť přidat k tomu!!!!!!