Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěkde jinde
31. 03. 2012
4
7
1109
Autor
britanica
Někde jinde
Na výkladovém nádraží
sedí malý kluk
motýl na sklo naráží
a mě je to fuk
že se tady klidně toulá
tak malý a sám
já se halím pěkně zmoklá
rychle domů utíkám
Co by jeho máma řekla
že je tady její kluk
s motýlem si něco šeptá
vždyť mě je to fuk
nestarám se o motýly
nechávám je za sebou
tak představte si cokoli
třeba tři tečky za větou...
7 názorů
Miroslawek
02. 04. 2012
no právě to je ten paradox, když je někdo lhostejný těžko napíše báseň, a pokud napíše osobní báseň o lhostejnosti pak není autentická ...nu co s tím? ...laskavý čtenář nechť posoudí...
k tomu snad jedině dodat...
Báseň v próze, pojednávající o básni pojednávající o stereotypu
Báseň o stereotypu lze jen těžko napsat. Vždyť deviza poezie tkvěla vždy v mimořádnosti, v odstranění šedé.
Kdybychom chtěli být opravdu důslední, napsali bychom to tak, že by se stotisíckrát za sebou opakovala slova "nuda" a "šeď". To by bylo básnické dílo snad ne nejlepší, ale jediné vystihující ten blbý fenomén.
Paradoxně by taková báseň změnila znamenala revoluci v poezii, neboť poprvé by jediný a předem jasně určený cíl byl naplněn vědomým přičiněním pisatele a čtenáře.
Několikasetstránkovou knihu obsahující jen dvě stále střídaná slova by autor musel psát a čtenář číst slovo od slova, od začátku do konce jediné nevynechat. Žádné prolistovávání, žádné Copy+Paste.
Na druhou stranu, člověk by při čtení či psaní určitě unikl stereotypu a poznal ho prostřednictvím uměleckého zážitku, což tu jako jedna z mála věcí snad vůbec ještě nebylo!