Ženy, kterých si vážím - DVEŘE

Rodiče leží naporcováni mačetami v chatrčích z rohoží, v příkopech u prašných cest, kudy doufali, že s dětmi uniknou. Stovky sirotků běží svůj závod o život, terakotové nohy od červené země.

Za hranicí v buši otevřené dveře, v nich stojí drobná mladá žena a gestem přijetí zve všechny dál. Dům už je plný k prasknutí, ale kout na spaní a miska se jistě ještě najdou. Manžel je úředník v pojišťovně, na zdejší poměry jsou bohatí. A má pro svou malou učitelku s velkým srdcem pochopení.

S pomocí několika žen z okolí každý den krmí, obléká,  vyučuje. Objímá plačící a ustrašené. Po nocích hladí čela, aby odešly děsivé sny.

Časem už opravdu není ani místečko. Podaří se jí v nedalekém hlavním městě založit sirotčinec a školu. Kupuje dětem boty, zajišťuje jim alespoň jedno jídlo denně. Rýže, fazole, omáčka z palmového oleje a trochy zeleniny. Začne spolupracovat s projektem adopce na dálku a stává se koordinátorkou práce na těch nejubožejších místech. Vyhledává další chudé a bezbranné a poskytuje jim všestrannou pomoc.

A všude okolo se šílenci dál rvou o kontrolu nad těžbou zlata a diamantů. Posedlí mocí nevidí, že jen dělají špinavou práci pro skutečné vládce za oceánem, kteří si nad tím vším myjí své bílé ruce.