Časoprostory III.

Časoprostory III.

Krajinou mloků a štěkajících psů

s vánkem pamětních stromů

kořeny pomalu usychajícími

s pohledem na novu

to přeci

ne   chci

procházet se po cestičkách jež vytvořil mráz

rozlétnout se s padajícím snítkem

z řas

ploužit se ve stínech

za louží žití

pozorovat pavučinu v koutku kam zašel čas

v nás

nezbytných

ulpívajících na příležitostech

nití svázaných až k selhání     co nahání

strach kopřivách     zítřků

skřítků malinkých proudících v krvi předehřáté

ne po páté mění se zvyky

vzlyky ulpívají na římsách

jež lemují ten vzdálený odtikávající

nejen v nás se bouří  brodící kalužemi a příbytky

chvilkovými zážitky poutává

ta nesmělá roztančená víla všednosti

když nemá dosti tak otravuje zbytky myšlenek jak všelék

přísavná je a putuje od dlaně do očí

do cizích

i přeskočí řeku

věků a břehy všechny chce znát

jen pozornost

se snaží ve své závislosti na věčnosti

a lidské opakované neumělosti

ke všemu potkanému za život krátký

pouhý

nevědíc, že zbudou jen hroudy

co rozlétnou se na prach

tvoříc mapy na stěnách

zítřků

připomínajíc včerejšky

s mapou otisků na pozítří…a

…svět neustane…