Smrdím, smrdíš, smrdíme...

V díle gurmeto-gurmánského Květoně Zahájského ( http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=395150) byla zmínka o "smradlavých bombách". Nemohu, než zareagovat. Ano, o tomto se skutečně uvažuje. Byl by to zřejmě nejhumánnější způsob rozhánění demonstrací. Ohlušující granáty, respektive zásahové výbušky, mohou v krajním případě způsobit poškození sluchu, slzné granáty u astmatika záchvat a vodní dělo zlomeniny následkem pádu. Granát plněný "smradem" pak maximálně pozvracení. Nebude-li nasazen proti rozvášněným pacientům po čerstvé operaci žaludku, pak jsou zdravotní rizika zanedbatelná. Jako samozvaný znalec zbraní a munice se velmi přimlouvám za jejich zavedení.

Oč se zhruba jedná? Prostor pro konání demonstrace by sice bylo možno pokropit fekálním vozem, či osadit kopkami hnoje, avšak smrad by byl snesitelný a nebylo by to příliš hygienické. Je zde proto snaha vyvinout něco podstatně smradlavějšího a biologicky neaktivního.

Prvotním cílem je zjistit, co lidem nejvíc smrdí. Bronzovou příčku by zřejmě získali zmoklí výletníci z domova důchodců, čestné druhé místo chcíplý bezdomovec a vítěze raději neuvedu, abych tak nepodněcoval k nenávisti proti určité skupině obyvatel.

Názor smradlavých vědců se však trošku různí. Jest pře o tom, zda vedou spálené vlasy, pukavce, lidská či prasečí (zariskujte a doplňte slovo za 1000). Tyto věci, z důvodu uvedeného výše, však nelze cpát do ručních granátů . Ony materiály by při dlouhodobějším skladování podléhaly zkáze a jejich účinek na nepřátelské terče by byl nevalný. Vývoj proto směřuje k odizolování sloučenin způsobujících smrad zmiňovaných materiálů. V koncentrované podobě by se pak vešly do házecí věcičky o velikosti černé americké kokainové limonády. Plnění vojenské munice (bomb, bojových hlavic raket, dělostřeleckých či nášlapných min, případně fugasů) nepředpokládám, i když vybombardování nepřítelem ovládaného města nějakým supersmradem by mohla být pro diváky u televizní obrazovky docela zajímavá podívaná.

Jaký by byl efekt v prostoru případného policejního nasazení smradgranátů? Došlo by k separaci davu na část aktivní a pasivní. Nezúčastnění čumilové by se pravděpodobně pozvraceli a zdekovali, vysoce motivovaná složka demonstrantů by i nadále házela dlažební kosty a zápalné lahve. Proti těmto by pak byly nasazeny prostředky s vyšším rizikem poškození "nádoby hliněné", či jak je v kostele odborně nazýván obal pro duši.

Pro zajímavost ještě uvedu jedno, poněkud kuriózní, použití. Silně páchnoucí tekutina, zřejmě ve spreji, byla nabízena jako sebeobranný prostředek proti znásilnění. Napadená žena měla, světe div se, neb i já byl udiven, použít tuto pseudozbraň nikoliv proti úchylákovi, ale sama proti sobě. I čistě upravená, dobře oblečená a slušně vyhlížející dáma by se pak proměnila v ohavně páchnoucí bezdomovkyni, od které by každý normální úchyl zděšeně prchl. K obrannému spreji byl dodáván ještě sprej s opačným účinkem, kterým bylo lze zasažený oděv zase odmořit. Tedy pokud nebyl zapomenut doma, což by byl docela, nebojím se říci, průser. Útok by pravděpodobně nebylo možné odvrátit, pokud by měl násilník prostředek k odmoření, rýmu, útočil by po větru, nebo by sám smrděl víc.

V souvislosti s tímto literárním veledílem mě napadla jedna anekdota:

Ptá se jeden bezdomovec druhýho: "Tak co, kam pojedeš na dovolenou?"

"Nemám prachy, takže letos budu asi zase celej rok smrdět doma!"

A teď mě omluvte, jdu na záchod a budu tam dlouho!!!