Když se práce stane posedlostí

"Takže co tu máme?" začal svůj naučený proslov vrchní komisař Zimmerman.

"Koberec," odpověděl mu jeden z policistů.

"Nechcete mi říct, že jste mě tahali z postele jenom kvůli koberci, že ne?"

"Jsou na něm skvrny."

"Aha, takže vražda! Máme identitu oběti?"

"Ano."

"Ten koberec byl dlouhochlupý, nebo krátkochlupý?"

"Krátkochlupý."

"Aha, takže oběť v něm nemohla být zabalena dlouho! Jaké měla šaty?"

"Jaké šaty?"

"Aha, takže oběť byla nahá, zřejmě znásilněna? To ať posoudí patolog, ale já vsadím svoji placku, že ano. Ale zpět k identifikaci oběti. Není to nikdo známý, že ne?"

"Nechápu."

"Nechceme přece, aby nám stáli novináři stále za zády jenom proto, že nám ve městě zavraždili hvězdu."

Ozvalo se zaťukání a dovnitř vešel další policista, s vázou plnou květin.

"Ohoo tak květiny, proč jste mi neřekli, že na místě činu byly květiny? To totiž na případ vrhá uplně jiné světlo! Vrahem mohl být zahradník!"

"Ne, to vskutku nemohl."

"Takže, žádná hvězda, když neměla zahradníka... Kruci písek, to se nám to komplikuje... Ještě aby vrahem byl cizí zahradník! To budu moci bez problému určit podle vražedné zbraně. Našli jste přeci vražednou zbraň."

"Hrnek kávy."

Komisař se zakabonil.

"Jed?"

"Ne, prostě hrnek kávy."

"Takže náš vrah má buď velkou sílu, nebo vaří extrémně špatné kafe... A co motiv? Peníze, sex, peníze, pomsta, peníze? Tolik možností..."

Onen detektiv, který před chvílí přinesl květiny, se vrátil s nůší jablek.

"Jablka! Na místě činu byla jablka?"

"Ne, žádná jablka, žádné květiny a hlavně žádná vražda!" rozohnil se jeho podřízený.

"Stojíme ve vaší kanceláři a někdo vám polil ten nový koberec kávou!"