Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOkreska
Výběr: Jinovata, Lyryk, a2a2a
09. 04. 2012
44
22
3949
Autor
egil
Okreska
„To je docela dobře možný,“ říká.
Ochablou dlaní
prohrábne řídnoucí vlasy.
Silnice, po níž jdou,
je prosolená jak pršut…
„To teda není,“ odmítne druhý.
Těkavým pohybem
posune brýle ke kořenu nosu.
Cesta je požírá,
kabáty nalačno chlemtají vločky.
Tkanina stává se vodou.
„Co přijde pak, až se vydrolí nebe,“
myslí se dítě.
Třeba z něj vypadne máma, anebo
před týdnem ztracená rukavice.
Co přijde pak, svědčí přejetý zajíc.
V dálce se postupně rýsuje město – nejisté,
stvořené z možností,
vymýšlí detaily budov.
22 názorů
Zdar pane, teď když čtu další Vaše texty, tak vidím, že jsem Vám lehce křivdil, není to monokulturní porost, jsou tu i básně listnaté, malé keříky atd. Přeji další inspiraci. Petr
"Co přijde pak?" Překvapení
stále víc mám pocit, že tam do sebe všechno zapadá, i to, na co nedosáhnu.
Ze středu básně mám pocit, jako bys najednou nebyl štědrý na slova, jako bys byl stručnější, než bys chtěl. Připadá mi to trochu jako kostra. A bez toho zahlcení se mi i těžko přijímá jinak zřejmě odvážná věc "myslí se dítě". Jinak se mi tam samozřejmě kde co líbí. Osobně asi nejvíc to s tím pršutem. Když je jako poetický prvek použito samo vzácné slovo, trochu mě to vždycky napruží. A to právě oceňuji, žes tohle napružení využil dál v prostém přidání názoru, že ta silnice taková není. Jednak tím prohlubuješ obraz, je nutné přemýšlet o pršutové i nepršutové silnici a toto dilema nahrazuje původní vyznění obrazu, druhak vkládáš do patosu relativitu, což je taková malá sabotáž a sabotáže já mám rád. Předznamenává to a doplňuje téma "možnosti", kterým finišuješ. No je to bezva, jen mám pocit, že před vydáním by se mohl tenhle text ještě trochu přifouknout v pase, aby potrubí Božské toalety neprotahoval jen rameny.
Evokace: po bílé silnici skauti jdou.... do paďous: ono je to šedesát let
Tomu říkám poezie - něco tak obyčejného, jako okresní silnice. To mne bere, co se tam všecko nechá vidět a promyslit... Fajn