Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOsud Motýla
06. 01. 2000
3
0
1404
Autor
Johny Brdak
Smrt je pro každého z nás prozatím otázkou ... otázkou času.
Byl to docela obyčejný Motýl. Jako každý jiný. Rudohnědá barva křídel byla pramálo vidět v tmavém přítmí sklepa. Seděl zaprášený na betonové podlaze, celý se klepal a já na něj málem šlápl. Za prodloužení svého života vděčil pouze mé smutné náladě, která mě nutila klonit oči k zemi, místo do nebes. Neudělal jsem jeden jediný krok a stalo se tak hodně. Poznal jsem Motýla. Zvedl jsem ho jemně ze země a lehkým dýchnutím oprášil odřená křídla. Prach se zatočil ve ztuchlém vzduchu a padal k zemi. Připomínalo to pád zlé moci, která sražená obyčejným gestem mizela z dohledu lidského zraku, ale zůstávala i nadále, aby mohla škodit, až nastane její čas. Motýl se zachvěl a lehce pohodil křídli. Bylo vděčné ulehčit drobnému tvorečku, který měl křídla krásnější jak anděl.
"Dýchni na mě ještě, je to tak teplé v téhle zimě. Prosím."
Druhé dýchnutí bylo ještě jemnější, ale o to delší. Motýl se tetelil v teplém proudu vzduchu a vděčně ke mně vzhlédl. Teprve nyní jsem se podivil, že jsem mu porozuměl. Nevěděl jsem, že motýli dovedou mluvit. Nevěděl jsem, že lidé dovedou naslouchat.
"Vrátíš mě na mé původní místo? Támhle do toho malého výklenku ve zdi. Usnul jsem a mé slabé nožičky mě nedokázaly udržet."
Posadil jsem ho do výklenku a ještě jednou na něj teple dýchl. Blaženě nasál teplo a pak se vděčně rozesmál.
"Jsem první motýl, kterému je v zimě teplo. Díky ti, člověče, jsi mé slunce. Je vůbec vidět slunce i v zimě?"
"Samozřejmě. Sice slabě, ale i v zimě dokáže hřát."
"Vynes mě ven, chtěl bych ho vidět. Třeba se mi už víckrát nenaskytne příležitost. Určitě by pak byl můj zimní sen krásnější."
"Rád bych tě vynesl, ale nyní je zataženo. Počkej pár dní, vzpomenu si na tebe. Jakmile se objeví slunce, budeš první, kdo ho uvidí."
"Zítra tu už nemusím být. Je toho tolik, co může zahubit motýla."
"Kdo by ti chtěl ublížit? Jsi takový malý, roztomilý a neškodný. Ničeho se nemusíš bát."
"Neznám strach. Žiji jenom z letu a květů. Z čekání na nový krásný den. Můj život je jen jedna chvíle, jen jeden pocit, který se s ničím jiným nesmí změnit. Jsem totiž motýl, pouhá poezie barvy a pohybu. Strach mají jen lidé. Ostatní tvorové jsou pouze chvilkově vyděšeni, ale ten stálý lezavý strach, který tráví každý večer s lidskou obětí, ten neznáme."
"Vždyť já také nemám strach, nebojím se ničeho."
"Protože neuznáváš konce. Je to tak?"
Byl to chytrý motýl. Znal mě a připadal mi jako část mé duše. Jako mé poklidné a šťastné já, které bylo taky malé a krásné, ale příliš často trávilo čas zimním spánkem. Byl to motýl, malý mluvka s hedvábným kouzlem lehkosti chvíle.
"Poslední dobou neuznávám nic, protože v nic nevěřím."
"V nic nevěřit znamená nic nedělat. Děláš přeci spoustu věcí. Nejsi hloupý, jsi hloubavý a citlivý, znáš lidské myšlení. Mohl bys dokázat víc, kdybys chtěl."
"Co z toho budu mít?"
"Dobrý pocit z nepromarněného života."
"Život? Je to šňůra provázků, na kterých se houpeš jak na šibenici."
"Je krásný, neopakovatelný."
"A co smysl?"
"Smysl si musíš najít."
"Nač trávit celý život zbytečným hledáním?!"
"A zbytečně čekat chceš? Na co?"
"Nejspíš na konec, jako každý."
"Vždyť konce neuznáváš. Chceš pocítit strach?"
"Strach má člověk, který může ztratit. Já nic nemám, jsem beze strachu."
"To je tím, že toho ještě znáš málo? Blíží se nový rok a ty bys měl začít lépe. Měl bys především začít. Kdy jsi naposledy pocítil radost sám ze sebe?"
"Nepamatuji se."
"Zkus si dělat radosti. Míň přemýšlej a víc si užívej. Míň nadávej a víc sni."
"Vždyť nejsi člověk, co ty o tom víš? Co víš o lidském životě! Jsi jen motýl, kterému k životu stačí let a nektar. Nepotřebuješ ani sny! Tak mi neraď!"
Obrátil jsem se od motýla a odcházel po schodech do přízemí. Jeho hlásek byl však slyšet i nadále:
"Létej z květu na květ, co na tom, že na nich už seděl jiný motýl. Můžeš hodně poznat a hodně nalétat. Žij jen pro krásné dny, špatné prospi a načerpej z nich sílu na ty dobré. Jsi také jenom Motýl."
"Šťastný nový rok, Motýle," zavolal jsem za ním do sklepa.
Druhý den jsem si s ním chtěl opět promluvit, ale nenašel jsem ho. Jen kus potrhaného křídla na sklepní podlaze svědčil o sleposti lidských kroků.
Věděl jsem, že to s ním špatně dopadne. Myslím, že by si tvoji povídku měli přečíst takoví ti chorobní depkaři. Díky.
"Klonil jsi oči k zemi místo do nebes"... a motýl žil v oblacích snů ... Otázka tématu, zda žít krátce a intenzivně a bolavě nebo zdravě a správně a dlouze, je asi věčná jako život sám, nemyslíš? Našel jsi odpověď? Jsi motýl?
typ:-)
typ:-)
Pekný začiatok aj posledná veta! Ale bol to nejaký sklepní motýl.. Pripadá mi to ako keby tam doteraz niekde sedel a sosal zo sudu. Iba krídla si odtrhol.. Motýl-ožran bude sotva poriadne lietať na lúke
+ ALOHA +
+ ALOHA +
No, tak tedy: začátek je dokonalej, střed mi přišel (na mě) trochu moc filosofickej, motýlova poslední rada se mi moc nelíbila, ale co jinýho čekat od motýla, a konec se vrací k hodnocení začátku.
Z toho vyplývá tip.
Výtej tu básníče :-))
Z toho vyplývá tip.
Výtej tu básníče :-))
Ach, ano... Smrt je ovšem víc, než jen otázkou času... Jinak by se nedalo na co ptát!:-)
Skvělý...!!!!:-)))
Skvělý...!!!!:-)))
...odlozil si jen telo, prilis se mu styskalo po tom slunci. A s telem by tak dlouhou cestu nezvladl....ach jo. Jste mi oba strasne blizci...je to takova moudra smutna Andersenovska pohadka...
je tvuj tip i ma prizen:)
je tvuj tip i ma prizen:)