Otužilá

Domeček u řeky mladý

obrostlý zlatým deštěm a květy.

Koupe se dívka s bujnými vnady,

nevidět, snad byl bych slepý.

Paprsky sluneční Chrudimku hladí,

po ňadrech stékají kapičky níž.

Snad jenom akát mým očím vadil

ve stínu jeho nalezla skrýš.

Na levém břehu sbírala dříví,

stařena v šátečku bledém.

Z úkrytu za stromem raději mizím,

zdá se, že voda dívenku zebe.

Od splavu kráčím ke mlýnu dále,

řeka mi hraje do kroku.

V dáli se zdají i hory malé

když vzduch je jasný bez mraku.

Odcházím z krajiny bohaté, syté.

Co jen jsem uviděl krás.

Sklenici piva vyprázdním hbitě,

ke splavu vracím se zas.

Teplo mě líbalo na cestě zpáteční,

ve vánku jaro tančilo zlehounka.

Stařena odešla a dívka s ní

do ticha píseň vítr mi zafoukal.