Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

.view.

Výběr: Janina6
18. 04. 2012
16
20
2129
Autor
.duke.

Sedím v místnosti a žena přede mnou vypráví o syndromu týraného dítěte. Myslím na to, že můj život nemá smysl. Vedle mě holka, má oči jak Kate Blanchett. Modrý: pro klidný tichý utopení. Občas do nich kouknu, usmějeme se na sebe. A pořád myslím na to, že můj život nemá smysl.

Před patnácti minutama jsem byl u otce v kanceláři. Ještě minulý rok jsem myslel, že na tom má podíl. Když jsem vešel, psal něco na počítači. Otočil se v křesle, pohlédl na mě a vypadal mile. Úplně jinak, než celý roky. Přinesl jsem mu kubánský doutník. Nalil mi panáka. Seděli jsme naproti sobě, skoro nemluvili. Mezi námi byl klid. Žádný boje. Jako bychom si před sebou vzájemně otevírali dveře.

Žena vykládá o Munchausen syndromu, slyším o něm poprvé. Dívám se oknem ven. Zrovna se vracíš z oběda zpátky na oddělení. Tvoje chůze: záplava (dnes jsem vše zpomalil). Před dvěma roky jsi tomu dávala smysl. Teď se jen objevuješ a mizíš. Trauma, který trvá.  

O pauze si dávám u automatu kafe. Přijde žena, která přednáší. Může mít ke čtyřicítce, pořád vypadá dobře. Dáme se do řeči. Je kontaktní a sebejistá. Je z Prahy.

Vrátím se do místnosti. Už ji neposlouchám. Koukám z okna. Za půl hodiny ti končí práce: opět projdeš rámem.

Žena dopřednáší a přidá pár brutálních případů z praxe. Na ulici lékaři, sestry, pacienti. Kráčí tam a zpátky. Nakonec: to samé dělám roky. Můj život nemá smysl, dokud mu ho nedám. Golem bez šému je mrtvý. Pokud jsem zašel tak daleko: proč pokračovat?

Ještě tam sedím a snažím se to vymyslet: vyjdu ven, potkám tě někde na dlažebních kostkách, jak jezdily tramvaje. Zastavíme se, něco banálního si řekneme. Budeš se smát - budu si myslet. Pak půjdu po jedné z kolejí, jak po proudu života. Namyslím si lepší zítřky: s tebou. Namyslím si: cokoliv.

Žena se rozloučí. Skládám si věci do tašky, vycházím ven.

Mineme se.


20 názorů

Josephina
22. 04. 2012
Dát tip
no, že muž (týká se ale i jistých úspěšných žen) je často docela sobecký narcis, než ---

Fruhling
21. 04. 2012
Dát tip
Pěkné to máš, takové přirozené, možná poslední věta je přiliš polopatická, ale předcházející pasáž mi to vynahradila. O automatu na kafe jednou něco napíšu.

...se mi to líbí, tečka.

.duke.
19. 04. 2012
Dát tip
tohle moc nechápu: "pošramocená sebejistota po okamžicích nedocenění druhého".. jak to myslíš?

Josephina
19. 04. 2012
Dát tip
co je ona asi za zázrak? možná, že jen jeho pošramocená sebejistota po okamžicích nedocenění druhého ---?

.duke.
19. 04. 2012
Dát tip
Dík za kritiku Janino.. pěkná je..

sharik
19. 04. 2012
Dát tip
dobrý, líbí se mi *

Janina6
19. 04. 2012
Dát tip
Detaily, pohledy, okamžiky. Zdá se to na povídku málo, ale ty víš, které vybrat a jak je použít. A tak může být hodně vypovídající třeba i titěrné zájmeno: „Před dvěma roky jsi tomu dávala smysl.“ Líbí se mi, jak jedna věta nejen navodí obraz, ale pohraje si i s představou pohybu, rychlosti, a jak jsou na ní patrné „vrstvy“ pohledu: „Tvoje chůze: záplava (dnes jsem vše zpomalil).“ Postava procházející okamžikem, rámem okna, vnímáním vypravěče, všemi jeho časy. No a pořád mě baví ty tvoje zkratky: „Budeš se smát – budu si myslet.“ Zajímavě jsi použil dvojtečky, jako by zdůrazňovaly rytmus. (Většinou si téhle složky textu vědomě nevšimnu.) Od takového vypravěče pak bez problému přijmu i zobecňující „Můj život nemá smysl, dokud mu ho nedám.“

.duke.
19. 04. 2012
Dát tip
f.t.: tak co by to s tebou udělalo? ;)

Zuzulinka
19. 04. 2012
Dát tip
síla*

.duke.
19. 04. 2012
Dát tip
taky mám angažovanou část ;)

feferonka
18. 04. 2012
Dát tip
příjde na to ;)

.duke.
18. 04. 2012
Dát tip
A mně pomoci můžeš? ;)

feferonka
18. 04. 2012
Dát tip
Dobře zachycený stav mysli. Nemůžu si pomoci, ale je mi tohle hodně povědomé. ;) Díky. *

.duke.
18. 04. 2012
Dát tip
Už sou pryč.. Ty slova.. Dík.

Metta
18. 04. 2012
Dát tip
v prvních dvou odstavcích je pětkrát slovo "sedět" - to je záměr? Nějak se nechytám u druhého odstavce - jakože ty boje s otcem životu toho týpka předtím dávaly smysl?

.duke.
18. 04. 2012
Dát tip
Jo.. Už sou pryč.. Dík.

Tragicus
18. 04. 2012
Dát tip
Ty ingliš výrazy mne serou, ale jinak dobré. Tohle mi něco hrozně připomíná: "Pak půjdu po jedné z těch kolejí, jak po proudu života.", má to skoro rytmus. Záplava je dobrá.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru