Zbědovaná čeština

Zbědovaná čeština

V televizi běžel jakýsi naučný program o zvířatech, pozvali tam dva hosty. Ona v oboru doktorka, on profesor. Asi tématu oba velmi znalí a on i vysokoškolský pedagog, na vrcholu hierarchie titulů. Znalosti obou, které předkládali, byly úctyhodné. Hlavně domácí zvířectvo,  koně, psi a kočky a jejich soubytí s člověkem, popisovali v překvapivých podrobnostech. Posluchač a divák se zajímavým tématem bavil a vzdělával.

Přesto někde v polovině pořadu jsem přístroj odpojil, abych to nemusel poslouchat. Oni oba, domácího zvířectva a jeho historického pobývání s člověkem znalí odborníci, mne popudili k zlobě, které jsem se chtěl vyhnout. Byli totiž z těch tisíců v  mediích objevujících se lidí, většinou pozvaných hostů, co tu  předváděli svou chatrnou jazykovou úroveň. Zasazovali naší mluvě rány, co z ní činí  nástroj primitivů. To si tato půvabná, předky láskyplně cíděná a dějinami těžce zkoušená řeč, nezaslouží.

V čem tkví potíže v užití řečí? V mnohém ! Mé excitace vyvolávají  nejvíce jazykové zbytečnosti. Čím více je jich, tím jsou odpudivější.

Tentokrát mne v projevech erudovaných veterinárních specialistů kromě jiného zlobilo několik nenápadných slůvek, vyskytujících se  málem v každé větě obou: „vlastně“, „prostě“, „v podstatě“,“normálně“, „takříkajíc“,“atakdále“, „respektive“, „potažmo“, ...... Ty ošklivé a hlavně zbytečné příslovce mezi desítkami dalších stejně odpudivých slůvek jsem nakonec nesnesl.V líčeních vztahů vybraných zvířat a člověka jich bylo nespočetně. Jakoby zajímavé pozoruhodnosti ze vzájemného bytí zvířat a lidí nemohly být popisovány jednoduše, ale musela je doprovázet vybraná slova jazykové veteše. V každém, jinak docela pozoruhodném vyprávění znalých lidí o zajímavých věcech, se to hemžilo popuzujícími výrazy, jako blechami v čertově kožichu Vyveden z pohodového naslouchání, když dva vzdělaní lidé nedokázali vykládat úspornou dobrou, nemrzačenou řečí, ale zaneřáděnou zbytečnými a ošklivými slovy, uzavřel jsem přijímač Tito dva odborníci, vzhledem k jejich otitulované pozici, by měli být v předávání svých vědomostí na velmi praktické téma vybaveni kulturnější češtinou

Upatlaná hovorová čeština se nevyskytuje jen v projevech všelijakých exaktních specialistů a obyčejných, málo vzdělaných  lidí. Je velmi častá i u  herců, spisovatelů,středoškolských a vysokoškolských pedagogů (včetně humanitních specialistů), u nichž by se očekávala slušná úroveň jazyka. Například herec národního divadla Miroslav Donutil (a zástupy dalších). Nejen, že se nikdy nezbavil brněnského akcentu a všelijakých expresivních idiomů, ale jeho projevy prorůstají i všelijaké omšelé nadužívané příslovce.Jedním z nich je „prostě“, v řeči české snad nejčastěji se vyskytující odporná nepatřičnost. To příslovce používá tento herec, ale i tisíce dalších lidí v médiích, snad v každé druhé větě.  Myslím si, že pro tu svou primitivní zemitost dostává tento herec role lampasáků, sluhů a všelijaké jiné spodiny . Popuzujícím nedoukem podobného typu je například i Jiří Kramol. Ten, kdyby nepoužil v každé chvíli „prostě“ nebo nevyrazil z útrob „normálně“ s patřičným důrazem na ono „á“, nebyl by sám sebou.

Nejvýkonnějšími a nejodpornějšími przniteli české řeči jsou politici a všelijací lidé ze státní správy. Stači jen krátká komunikace s jejich jazykovými výměšky, aby mohli být nevratně zařazení mezi polointeligenty, ba i křupany. Politici jsou tvůrci a současně zplozenci nabubřelosti,demagogie a dalšího hnusu.  Jsou trvalým dokladem společensko-politické úrovně v této zemi. Jejich prostoduchý a zmrzačený jazyk to spolehlivě prozrazuje.

2012