Pak mne spalte!

Co se to děje? Všude okolo jsou lidé, lidé kteří něco chtějí, po mě něco chtějí, nevím co chtějí, nikdo to neví, nikdo ve mně, nikdo vně?Chci rychle odejít z tohoto prašivého světa. Bojím se odejít, nevím co mne čeká, uvízl jsem, ani tam ani zpět. Hlavu jsem vstrčil, to ostatní už mi nepatří. Hlava prošla mlýnkem. Mleté maso do žemle prázdného dne vkládám a koušu. Krev mi stéká po bradě a na prsou kreslí bojovné linky. Mám vyrazit do boje? S kým bojovat? Kde je nepřítel? Je to svět okolo mne? Je to vše okolo mne? Kdo jsem já? Kde jsem já?

Nechci nikomu ubližovat a přesto to dělám. Vůbec se mi to nelíbý, ale musím ubližovat, abych přežil.Lidé přicházejí, chtějí si mne kus utrhnout a já je nenechám. Oni škubají a já nepouštím. Ale když je nenechám uškubávat, zůstává jenom to moje, které se mi nelíbý, hnije a tleje a já s tím. Žaluju stromům a trávě, pod sněhem spícími a mne neslyšícími. Kde je má pokora? Kam se ztratila? Komu že se ztratila? Pročpak se ti ztratila chlapečku? Postihla mne septorioza? Choroba rostlin způsobená různými druhy hub rodu Septoria, řazených mezi houby velmi nedokonalé. Potřeboval bych se velmi velmi oholit.Ostříhat.Umýt a neprojevovat se hnědými skvrnami na stoncích, které podstatně snižují kvalitu přadných vláken, pokud by byl někdo natolik bláznivý, aby se je ze mne snažil utkat.

Čímpak to jsem? Nikdy jsem tím nebyl, pamatoval bych si to. Všechny svoje stavy si pamatuji. Je to moje práce. Už to vidím. Zase vše od začátku, objevovat objevené, sprchu a mýdlo, posraný svět a ty co jej posraly. I já ho posírám. A nemohu si pomoci a nemohu.

Kouřím trávu abych se povznesl nad sračky a vytvářím další a další. Nic neplatí, vše je pryč a v nedohlednu. Cvičená opice si neví rady, banány jsou nahnilé a muž v bílém plášti odjel domů k rodince na nekonečný víkend.

Zatím tromboplastin, způsobuje přeměnu protrombinu na thrombin při srážení krve v mých krevních ploténkách. Nehodili by jste to za hlavu? Neřekli by jste na to: “Ať si dělají co chtějí.” ? Všichni jsou mrtví. Beznadějně mrtví. I já jsem mrtev. Pohřběte mne prosím, nebo raději ne, představa jak ležím v krabici s červi a čekám až dokončí svoji práci se mi příčí. Spalte mne až mne najdete. Nedělejte se mnou žádné caviky, prostě mne hoďte do ohně horkého a žíznivého, až se u vás zjevím. Možná se nezjevím, nevím jak se vyvineš pejsku a kočičko, ale buď na mne připraven, požírači civilizačních výtrusů. Jednou ráno vstaneš, podíváš se s kartáčkem v ruce do zrcadla ve tvé posrané koupelně a budu tam já. Pak mne spalte. Do té doby……….