já škarohlíd

tma v koutě hřbitova tu vzlíná tér     na bysty mrtvých panen

a venku ze všech stran jen dupou          vzteklé škvárohlídky

musím tu zůstat                 v listí i s ještěrkami pod kahanem

sám ohlídám věr ostatky                         a svojí víry zbytky

paprsky lun jdou                                       temnotami štvané

jdou ze škvír                                            s přízraky se řadit

                      otrlé větve popichují dech

strach obklopuje tryskající kámen          jenž ze srdeční vady

tu do věčnosti slídí                    sem ze stínů víc nikdo živý nepřijde  !

zbytečně čekám na své                                                    …

nejsou nezbyli                          svá štíska proměnili na troud

mým odpuštěním na vše                      černým voskem kápli

vzkříšení proplétají prsty           s    tou zcela zjihlou chátrou

ti vyvolaní v louči vývojek      již doma jsou tam ve své kapli

zbývá mi po nich   dvakrát mrtvých          zvonivě duté patro