Všechno je jen okamžik

Jednoho dne
tvrdý křesťan přišel
na pomoc
do domu neutěšenosti,
smutku i naděje
touhy neprobuzené vášně.


Měl s sebou ptáka
a nad ním svatozář
oheň nesl v sobě
jako opravdový žhář.


Pták brutálně kloval
do rozechvělého hnízda
utvořil klín hvězdného znamení
rozervaného do nenávratna
hladových ptáčat.
tiše plačících.

V zástupu všech věřících
choval se jako kněz,
co dokázal
lásku vzbudit
v ženě toužící
ve znamení křtu
čisté srdce na kříži
naplnit.

Zbyl mi jen pohled
do hluboké propasti
každodennosti.

Však dostal jsem šanci
v novou lásku uvěřit
ale hlavně sám sebe pochopit
svá podobenství naplnit
věřit sám v sebe
vlastní jasný svit
nikdy nemohl jsem Tě mít
naše duše byly příliš
rozervané.

Nemiluji řád všedních dní
chci cítit vnitřní klid
tiše jít
nebo upřímnému bláznovství
se poklonit.

Každý máme svého ptáka
a nad ním svatozář
chuť někde zahnízdit.

A hlavně
všecko je jinak
okamžik pro okamžik
a pak zase nic.

Slovo dalo slovo
ostrý smích.