Společenské vztahy

Společenské vztahy jsou prapodivná věc, zkonstruovaná s určitou jistotou jen a pouze proto, aby člověka rozsekaly, zabily, zničily, rozčtvrtily; v nejlepším obchodním modelu této planety (třikrát po sobě obchodní model roku dle časopisu e-kontra) jsou prodávány coby záplata na lidskou potřebu vzájemnosti, sdílení a vrozený strach ze samoty. Vynalezl je Alfonz Vztah a za svého života za ně nikdy nebyl souzen; trestán, ovšem, byl téměř každý den.

 Někdy v roce 2005 se se mnou rozchází moje miniaturní potěšení - básnířka s pohlavním apetitem, co jsem do té doby viděl jen v dokumentárních pořadech o afrických savcích. Protože jsem mentálně dvanáctiletá holka, můj život se rozloží - netrvá to ovšem dlouho a najdu azyl v klíně svojí sousedky, tehdy pravděpodobně nejmilejšího děvčete na planetě zemi. V tom klíně usnu a budu se v něm, plus mínus, probouzet čtyři roky.
 Klín se mi pak vzdálí. Přestane mi říkat, co ho trápí a nakonec se mnou přestane mít cokoliv oficiálně; moje nájemní smlouva na tenhle klín je vypovězena a převedena na rozcuchaného chlapce, co je velký režisér. Klín mne přestane poslouchat, když spolu mluvíme a končí tak, že přechází na druhou stranu chodníku, jdeme-li naproti sobě, a v jednom případě (nekecám, zdokumentováno!) uteče do křoví, když se nedá na druhou stranu chodníku přejít.

 Procházím se prahou a vyklepávám různé rytmy do kočičích hlav; přesvědčen, že jsem nejhezčím chlapcem planety jsem připraven vrátit jakýkoliv úsměv se zvýšenou intenzitou, co víc, naučil jsem se kouzlo, které promění žádost o cigáro v alespoň týden společných rán. Oblečen do na míru šitého kompletu od jednoho z nejzbytečněji drahých koncernů s oblečením, se sakem přes rameno a cigárem u pusy, které si lepím do koutku vteřinovým lepidlem, aby ze mě mohlo viset po stylu jamese deana.

 Z klína nejmilejší sousedky utíkám pro svůj další idol, další miniaturní básnířku s červenými vlasy. Náš alfonz vztah dlouho netrvá, ale já se přes něj nikdy nedostanu, nehledě na to, kdo mě čím praští do hlavy, kolik vypiji alkoholu nebo kolik žen poznám zevnitř. Budu o tom mlít do konce života a dělat ze sebe tu nejpodivnější kreaturu. Jen tak, pro srandu. Nechám si poradit od henryho millera a napíšu o ní knihu, jenom, abych zjistil, že henry kecá.

 S každým dalším drinkem je v rytmu, který vyklepávám do kočičích hlav trochu více groovu, já a Praha spolu improvizujeme, nebude to trvat dlouho a budeme mít spolu kapelu, já dodám tleskot jedné ruky a ona dodá dlaždice, kočičí hlavy, stěny, bary, občasné sólo na podpatky od procházejících turistek. Přidám altovej nástroj, budu si pískat.

 Nejlepší přátelé taky zmizí. Dříve nebo později. Budete za ně bojovat, budete je držet zuby nehty, napochodujete do pekla s honosnym záměrem, ale zmizej. Něco jim provedete, nebo, spíš, oni provedou něco vám. Najednou to nebudou ty samý lidi; i když se jejich pohledy nezmění, nebudou ve vás evokovat stejné věci. Dívat se do nich bude oslavovat něco, co jste mívali a už nemáte, velká prdel.
 2003, přítel z amerického filmu, z předměstních domků, se kterým jezdíme na kole a objevujeme všechno, co se dá objevit, kolem vás běhá, když sedíte na lavičce a vykládá vám, proč jste čurák a proč s vámi nechce nic mít
 2011, chlapec, se kterým jste měli téměř homosexuální vztah, proti vám začně zbrojit, ponižovat vás před ostatními, varovat před vámi nové lidi.

 2012, procházíte se prahou a nikdo se s vámi nebaví. V některých hospodách vás sice znají, ale hovory se tam vedou o všeobecné chudobě a nedostatku pitné vody v africe. Všichni sedí na baru a pijí plzeňský prazdroj, ne proto, že to je pivo hnusné jako prdel, proto, že to je to nejznámější a nejdrsňáctější pivo. Všichni sedí na baru a pijí pivo.
 Nikdo nekope studny v africe.

 2012, procházíte se prahou, nikdo se s vámi nebaví a tak zakládáte kapelu se samotným městem.
 2012, procházíte se prahou, nikdo se s vámi nebaví, zakládáte kapelu s městem a na někoho narazíte. V hlavě vám začnou hrát stopky, stopky, které určují, na jakou dobu mezi vámi bude něco intenzivního, něco zajímavého, něco, co stojí za námahu.