Ve světě naruby

 Lidé se srotili na hlavním náměstí,
prý jde jen o lůzu, jež na svém zápěstí
má šperky za mnoho barevných papírků,
král se ptá posměšně, co je to za sbírku?

Že když jsou o hladu, mají být strhaní,
kdo na moc uvykl, ďáblem vždy vyhání
čerta, co zasedl na trůnu podjatých,
kteří chrám utopí s kočkou i koťaty

 Nikdo si nevšiml hněvu, co pramení
z toho, že procitli přeludem zmámení,
procitli do světa, který je nevítá,
namísto viníků vinna je mešita

Refrén:

 Ve světě na ruby nenajdeš líc
zrody a záhuby – stačí si říct,
zvolna se střídají do rytmu kyvadla,
lži pravdu vydají, jen aby vypadla…

 Ve světě naruby z vrahů je stráž,
z danajských darů zbyl, ten, který dráž
vyšel než ostatní, na čest se nehraje,
peklo pak zpoplatní andělé bez ráje

 Plané jsou řečičky, že se vše vysvětlí,
do kouta zahnaní již ani bez metly
tu svoji budoucnost růžově nevidí.
Kam jenom dopluje loď s kýlem před přídí?

 V úctě jsou penězi tunely dlážděné,
v neúctě chudoba, kacíře zažene
církevní hodnostář, zase se na trojí
lid lidé rozdělí, právo se zakrojí

 Těžká jsou studia pro ty, kdo nemají
na školné, u Dia, o Plzni šeptají
až někde na konci, ve světě tamtamů,
když králi hrozí mat, změní se na dámu

 Refrén:

 Ve světě na ruby nenajdeš líc
zrody a záhuby – stačí si říct,
zvolna se střídají do rytmu kyvadla,
lži pravdu vydají, jen aby vypadla…

 Ve světě naruby z vrahů je stráž,
z danajských darů zbyl, ten, který dráž
vyšel než ostatní, na čest se nehraje,
peklo pak zpoplatní andělé bez ráje