Šeříková romantika

Šeříky voněly z babiččina obrazu

v těžkém kovovém rámu s ornamenty

bytelný nábytek z ořechového dřeva v noci střílel

dědeček

šeptala tajemně

taky z knih romantiků

u dřevěných domků porostlých mechem

úplněk

na stařičké lavičce milenci

ona dlouhé bílé šaty

myslím že z mušelínů

růžové rty

po nichž on toužil k nesnesení

někdy pak umřela

většinou na tuberu

to byla ta nejpravější romantika

chtěla jsem umřít na tuberu

v jeho náručí, to dá rozum

on vysoký brunet

já šaty zbrocené vychrlenou krví

on v očích děs a lásku

já umírám s jeho jménem na rtech

on do smrti šeptá ve snech mé jméno

ráno jsem šla do školy a Tadeáš na mně kašlal

říkala jsem mu v duchu Gilbert

jako ten z Anny od zeleného štítu

měl neuvěřitelně modré oči

třídou lítala nacucaná smradlavá houba

a Dostál mi ukradnul z tašky deníček

taky se jmenoval Tadek

malý a tlustý

porvali jsme se, já roztočila ruce jako mlýn

účinné

ovšem vzala bych zavděk aspoň jeho láskou

nemiloval mě ani jeden kluk

no, byli sice úplně blbí, že jo

ale stejně

zase voní šeříky

polibky milenců

mušelínovými šaty

babiččiným nábytkem

pubertálními sny a romantikou

ta ve mně zůstala na furt

s tím už nic nenadělám