DAVIDOVI

Je to už strašně dávno.... a jediné, co mi po tom človíčkovi zůstalo, jsou tyhle řádky, které ze mě vytryskly takhle jednou nad ránem......

Dej mi dlaň A kousek sebe Vím, že osud nepodvede Ikary své, stokrát padlé Dary přicházejí náhle Dej mi dlaň A něco tónů Violy, co zpod balkónů Indigově modrou písní Dere se ti do všech tísní Dej mi dlaň A to mi stačí Ví, že budu stokrat radši Infikován morem, nežli Dál se bát.... tak tedy chceš-li.....

---