Kryogeneze

Jak tisíce čepelí,

chladí a řežou

a tropy už nejsou.

Ty daleko už za obzorem,

já usazen v kostce ledu

a rozehřát ji nedovedu.

Kde zůstala ta teplá jitra,

kde pohlazení letmých dotyků,

už je tu jenom kontakt, bez styků.

Vyhasíná slunce,

už nenastavíme tvář paprskům,

už budeme se oddávat jen snům.

Kryogeneze, buď vítána,

však něco mi našeptává mile,

že možná ještě nenadešla chvíle,

klinické smrti souznění,

takže hrr na ně

a  v nerudnoucím brnění,

dál pronikám na bojiště citu,

bojovat plně odhodlán,

dokud tu nezůstanu sám.