Stín nás dvou

Horkými ulicemi se ospale loudá

náš stín ve větru včerejších dnů

ať už byly s tebou - nebo bez tebe

někdy to neumím odlišit když

do očí mi pálí slunko

ostré obrázky

skvrny nás dvou

jsme spolu a celí sami

Líbáš mě 

na záda kreslíš mi

pohádky o velkém štěstí

a porozumění a víře a lásce a

možná bys beze mě umřel

a se mnou?

a rty si šeptají do teplých nocí

cosi o naději - kde ji berou

když já nevim a ztracená

v lese svých po-citů

skoro pláču slanečky

Držím tě za ruku a nechci

ji ztratit v davu ale

ty se sám pouštíš je moc horko

prý A potřebujeme vzduch

ale kolik vzduchu stačí k 

udušení ptám se já

Neodpovíš.

Už nekolik dní hledám radost

za tvýma očima v modravých dálkách

kde ji schováváš? ptám se možná

už jen stínu včerejších dnů

sesychajícího se na slunci

někde v  tom stínu

nás dvou