Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStoupáme dolů....
Autor
Vampirelord
Potím se, zalapám po dechu a můj pohled spočine na budík, který se na mne lačně usmívá, protože ví, že on je ten kdo vynáší. Nějaký špatný sen, už asi neusnu. Budík svítí do noci a na jeho tváři se zračí tři hodiny po půlnoci. Za hodinu vstávám do práce, začíná další den. Jeden z mnoha, už je nepočítám, všechny se rozpouštějí a směřují někam pryč. Asi někam nakonec, ale ten je asi stejný jako prostředek. Cítím takovou podivnou prázdnotu, jsem nenaplněn životem. Otočím se na posteli a vidím svojí ženu, která oddychuje, jednu nohu má vystrčenou ven z deky a tak je patrný i namodralý lem jejich bikin. Pokaždou ucítím obrovskou touhu, ale na všechno musí být dva a ty časy jsou už pryč. Už není bezstarostný spánek, kdy jsme mohli třeba ve 2 v noci po sobě zatoužit a pomilovat se, pak to někdy dospat, oddat se jeden druhému a teple, přilepeni k sobě vlhce usnout. Už je to pryč...bohužel. Máme svoje starosti, svoje dítě, svůj majetek, svojí hypotéku, svoje deprese, svoje dovolený, svůj profesní život....atd. Prostě toho máme tisíckrát víc než před mnoha a mnoha lety, kdy jsme neměli nic, žádnou práci, žádný dům, žádné auto, žádný majetek....a žadný stres a migrénu. Ty jsi měla svoje krásné dlouhé vlasy a já měl oči jenom pro Tebe a byl jsem plný života a šťastný. A vždycky si se ke mně večer přitulila a řekla : " Máš mne rád?". A já vždycky odpověděl :" Ne, já Tě miluju". A bylo v tom všechno. Teď už se na nic neptáš, asi není na co. A tak vedle sebe žijeme a já cítím, že bych chtěl vrátit čas zas do těch Tvých osmnácti let a za ruku se s tebou vodit po městě, ale Ty už nechceš ruku....Ty už ten čas vrátit nechceš. Ty vlastně už vůbec nic nechceš..........a tak já pomalu umírám v Tobě.
A tak zazvonil budík, vstal jsem, zkrotil erekci, jako každé ráno, když te vidím snít a tys jenom šeptla koukem úst :" Nezapomeň vyzvednout dort, koupit zeleninu a zaplatit dovolenou.." A já se v duši smál........Asi nechápu smysl života....Chtěl bych vyměnit pláže Karibiku za louku u lesa, kde mi moje milá bude vískat ve vlasech a budu cítit hroty jejich ňader na své paži......a dědeček měnil až vyměnil....:)