Chimera - recenze

Zjistit o kapele CHIMERA něco víc, než název a sestavu, je témeř nemožné. V booketu se nic nedozvíte, název alba žádný. Na internetu je jeden rozhovor, ve kterém se píše o zašlé slávě a pětadvacátém výročí kapely (což je celkem vtipné, když vezmeme v úvahu, že nejmladšímu členovi kapely ještě nebylo ani patnáct!).

Nasadila jsem tedy pomyslný kostkovaný plášť, do ruky lupu a hledala jsem fakta, informace, důkazy, stopy . . . A tak se dnes můžeme sejít v této imaginární soudní síni, abychom vydali rozsudek. Rozsudek nad činem, který CHIMERA spáchala, rozsudek nad jejich novou deskou!

Shrňme si tedy fakta: Smečka, pocházející polského pohraničí, s bájným názvem CHIMERA, se proslavila především v devadesátých letech svým hitem „Always“. Uplynula delší doba a povědomí o kapele se snižovalo. Uvnitř v ní se to však stále hýbalo a předělávalo. K okleštěné původní sestavě se přidali dva synové zakladatele Rycha a plán na návrat se mohl uskutečnit. Výsledek této malé evoluce je před námi - CD jenž se skládá z 13-ti, po většinou polsky zpívaných skladeb, které v sobě kromě jemných melodických linek, rytmických bicích a zajímavých textů skrývají také veliký potenciál.

Fakta jsme shrnuli, zahájíme hlavní líčení. Líčení obsahu té placky, která se na nás dívá svýma bílýma očima, nakreslenýma na obalu. Začíná obhájce.

Jak jsem již naznačila, počin je to velmi melodický, velmi jemný, propracovaný. Melodie se vás chytí a pomalu vás vede svou tajnou stezkou z jedné písně do druhé. Každá má svůj nápad, svoje zpracování, ale všechny jsou zhotoveny s podobnou atmosférou, takže dílo zůstává příjemně ucelené.

Ač po většinu času nás provází jemný polský jazyk, nejsilnějším zážitkem je skladba česká - „Brána“ mě zaujala na první, druhý poslech, což se stává málokdy. Ale ani ostatní skladby nejsou o nic horší. Fascinuje mě ta provázanost a hlavně ta plynulost, ucelenost. Zvuk desky je originální, magický, mysteriózní a přece povědomý, klidný. Žádná divočina!

A jedna z věcí, která se mi na zvuku líbí nejvíc jsou klávesy – zní jinak a prostě skvěle! Kudrlinky akustických i temnost drsnějšíc kytar mají na té atmosféře taky veliký podíl. A ač basa a bicí jsou vlastně jen doprovodem – nevadí, takhle se mi to líbí. A vévodou zvuků je vokál. Je od srdce, úplně přirozený, nevycvičený. Myslím, že nejvíce ho vystihuje slovo autentický. Prostě se do té nálady dostanete. Jen by mě zajímalo, kdo zpívá doprovodné zpěvy. Pořád přemýšlím, zda-li mladý chlapec, nebo dospělá žena. Ale ať už je to kdokoli (informace v booketu mi opravdu chybí), tak tomu dal poslední věc, která tam byla ještě potřeba.

Obhájce domluvil a na straně je oponent. Tvrdí, že je to místy až trochu moc jednotvárné. Že by tomu prý neuškodilo něco speciálního, třeba nějaký duet, nebo něco opravdu tvrdého. Ony jsou to vlastně všechno balady . . .

Námitka! Ano, baladické to je, ale to je přesně to kouzlo CHIMERY! Vždyť je tu tolik drsných, nebo popových kapel, ale hrát hudbu, která je plná a zároveň něžná, to je něco jiného!

Po chvíli zazní kladívko a je na řadě rozsudek. Promluvili všichni, kteří měli co na srdci, probrali jsme to z více úhlů, hlavní soudce se ujímá slova a vynáší velmi, ale velmi dobrý rozsudek: „osm z deseti bodů a doufám, že se v této síni zase brzy sejdeme, abychom zhodnotili nějaký další čin bájné CHIMERY!“