Chodíme po stejných cestách, kde nás potkávají stejné záchvěvy vzrušení...
jj, i kočkopsi občas zavítají na výstavy a mají rádi malíře:-)
díky za čtení, jsem rád, že i kočkopsi mají rádi schikanedera. :-) ta výstava se povedla.
Schikanedera mám moc rád, patří mezi mé oblíbené malíře. Přiznám se, že se mi nechce pročítat příspěvky o významu slova sen apod. Já na něm obdivuju techniku malby, vrstvení barvy na plátno, je to tak zvláštní, že i když byl tolikrát padělán, nikdy se nepodařilo napodobit jeho obrazy tak,aby byly k nerozeznání. Byl technickým virtuózem a na plátno se mu podařilo přenést náladu, pocity. Vždycky když se dívám na jeho obraz, přistihnu se, že najednou stojím uprostřed děje, toho, na který jsem koukal. Vtahuje mě atmosférou, melancholií, vším, co do obrazů přenesl. Proto si vždycky rád přečtu cokoliv o něm a učinil jsem to i tady:-)
já to vnímám jako pozitivní rozpor: umění jako místo pro vlastní reflexe. díky za názor.
Movsare, nechci se pouštět do polemiky, jen chci sdělit svůj ústřední pocit z výstavy a sice, že na mne nejsilněji působilo sociální pozadí obrazů, smutek, bezvýchodnost, dokonce mne napadlo, že opuštěné doky, jak se na jednom z obrazů objevují, jsou tím nejpřirozenějším tykadlem s mořem. Žádnou romantiku ani snění jsem zde nenašel, výmluvné byly obrazy žen či nekonečný smutek v obraze poslední pomazání. Jinak mne zaujalo na dvou obrazech pověstné zpracování světla, zvláště k jednomu jsem se vracel opakovaně, nemohl jsem uvěřit, jak dokonale uměl vytvořit v oné večerní ponurosti světelný bod, který zde měl až pichlavý akcent.
díky za názory všem. jak je patrné, spor vznikl pouze o slovo, což není tak špatný výsledek. představ je hodně, slov málo, ale fakt je, že skutečně vnímám slovo sen trochu šířeji než ty, zboro, řekl bych méně vědečtěji, skutečně pro mě sen není jen výsledek jistého stavu mozku a jeho fáze.
A teď mě napadá, všichni malíři byli vlatně pod vlivem archetypů, takže tudy bychom se asi daleko nedostali...
Nééé, ježišmarjá, určitě to nechci smazat... :)
Vidiš to, já se zase hádám všude jinde než pod svými texty :)
Podívej se, pokud bych se měl snažit z nějakého důvodu definovat, co pro mě znamená slovo sen, předpokládám, že bych se myšlenkovými pochody mohl dostat právě od Jungovy hlubinné psychologie klidně až někam k Mňágovskému okřídlenému: Život je sen, což teda rozhodně nechci. Tenhle druh filosofování je mi prostě cizí. Sen jako takový spíš vnímám jako stav mysli, při němž je mozek nastaven na automatický režim. Veškeré snění s otevřenýma očima potom spíše jako proces ať už náhodného nebo cíleného vyvolávání a víceméně logického (bdělého) řízení myšlenek. Pokud někdo sní o novém mobilu, dovolené v Thajsku nebo babičce na obraze, není to už pro mě snění ale prostě přemýšlení.
Odsud se můžu, myslím dobře odrazit dál. Pokud někdo sní před nějakým obrazem, neznamená to ještě, že se jedná o snové dílo. Vyvolat snění může ledasco, i klika od dveří, a klidně i s jemným závojem. Zaštitovat se v takovém případě snem u výtvarného umění zavání tím, že se pod pojem sen bude dát šmahem spláchnout všechno. Impresionista realista nebo surrealista, všechno jedno - sen. Protože když budeš opravdu chtít, můžeš si ho dosadit kamkoli. Jenže právě to je to, o co tu, myslím, ale vůbec nejde. Když budu chtít vypracovat text s tematem: Sen ve výtvarném umění, budu jednotlivá díla podrobovat analýze tímto primárním způsobem. Pokud ale budu chtít napsat recenzi na výstavu malíře, nemůžu se přece omezovat pouze na jeden úzký profil v jeho díle (jen pod vlivem mého osobního vnímání).
Mimochodem ani ta díla se snem tolik provázaných surrealistů kolikrát nejsou výsledkem snu, ale logického uvažování. U nich to ale nevadí, protože to, na čem ve svém díle kladou důraz je právě sen. Schikaneder ve svém díle klade důraz na realitu, a tím pádem je konfrontace jeho díla se snovým světem sice zajímavá, ale podle mého nicneříkající o celku výstavy.
Notabene pokud při nějakém výkladu o Schikanederově obraze padlo slovo sen, vůbec nic se přece neděje. Jsem si skoro jist, že tam padla i jiná slova (narozdíl od této recenze)
Jestli sis všimla, ve své první reakci symbolismus zmuňuju také - jako jednu z možných cest vnímání S. obrazů, proč ne symbolismus, klidně. Jenže ani to mě přece nevede ke snu. Symbolisté se naopak skrze smysly snažili proniknout k podstatě skutečnosti, nikoli k podstatě snu. Jde u nich v první řadě o pocit. Ale to už jsme vlastně někde jinde...tudíž končím.
Jo a s tím Jungem jsi mě docela zklamala. Znám spoustu opravdu vzdělaných lidí, jejichž opravdu hluboké vzdělání se uskutečňuje na bázi jednoho oboru, jemuž pak podřizují celé své vnímání světa, čehož se děsím. Můžeme si povídat o obrazech realistických malířů na archetypální úrovni (archetypy jsou taky jedna z věcí, které se dají použít opravdu snad všude), ale ošidíme se tak o všechny úrovně ostatní, což by bylo myslím docela škoda...
Ale jistě, že si tu dobu idealizuju! A co chceš dělat jinak? Když mluvím o ideálu, zahrnuje má řeč i všechno to, co lze říct o nedokonalém.
Je možné, že plebejec sní ve všech časech stejně a většina lidí všech časů jsou plebejci. Ale podle plebsu se dobový esprit neurčuje, ten je vytvářen lidmi zajímavými. A ti sní vždy jinak, právě takovým způsobem odlišně, jak jsem se snažil naznačit.
Arguing on the internets is like running in the paralympics: Even if you win, you're still retarded."
Mimoň: jestli Ty si tu dobu nějak neidealizuješ ;)
To, že jsi v jízdárně slyšel, jak se před Vraždou v domě lidi hádali zda nebožka neskočila náhodou z okna, odkazuje na skutečnost, že obraz plní svou funkci. Samozřejmě před ním lze polemizovat i o tom, co se zavražděné tu noc zdálo, je to na každém, žeano ;) Mimochodem tvrdí se, že S. se při malbě toho obrazu pokoušel vytvořit takovou malou detektivku. Předložit tajemství a nechat na divákovi, aby se ho snažil rozluštit.
Chtěl jsem říct toto: pokud bych si přečetl Tvou recenzi, autora neznal a vydal se na výstavu, asi bych si myslel, že jdu spíš na Antonína Hudečka nebo nějakého mediativního malíře, než na výsotného zástupce českého realismu.
Zboro, pro pochopení Movsarova přístupu k pojmu sen je klíčová věta začínající druhý odstavec: "Dříve než se prací surrealistů sen proměnil v podivnou vidinu, mohl být závojem snášejícím se před zažívanou zkušeností."
Movsar má velmi rád Nietzscheho a ten zase motiv moderny rozežírající středověký svět. Onen
mundus, kterého zbývá míň a míň, jak všechny součásti mutují. Schikanedrův sen není ještě blábolem, stejně jako jeho svět ještě není blábolem, ale má rozumnou strukturu, v níž čest, víra, spravedlnost a smysl ještě sdílejí natolik společný prostor, že můžou být obsahem snu výjevy námi nahlížené jako zcela věcné.
Sny se mění s časem, dle mého názoru zde jde o jakousi "archeologii snu".
realismus není téma k hádce. ovšem relismus mi nějak nekazí ideu snu.
a proč vlastně sen? spíše snění. sní postavy, sníme my. a schik klade mezi ně a nás jakoby závoj. to jsem se nažil sdělit. nebyla to studie o -ismech, ale poetická meditace nad jeho dílem pokus o ni.
pokud někdo chce o vraždě v domě přemýšlet v linii relismus, pak může, ale myslím, že ustrne při otázce, zda zavražděná má v těle píchnutej nůž a zda v zádech, nebo v břiše (přesně to jsem v jízdárně slyšel, a v době první výstay to nebylo jinak, jedn se lidi hádali zda neskočila náhodou z okna). a tohle přesně dělají všechny ty -ismy. :-)
U tohoto Tvého textu vyjímečně nebudu sdílet obecné veselí.
Slovo sen v názvu bych ještě toleroval. Dobrá. Sen sem, sen tam. I když už to slovo samotné je v souvislosti se Schikanedrem poměrně podezřelé. Když onen sen ale skloňuješ takřka v každé větě, začíná to trochu otravovat a nutit člověka zamyslet se, co to vlastně bylo za malíře.
Jeho díla odkazují myslím poměrně jasně na realismus, Vražda v domě má podle mého až naturalistický charakter. Co ještě tam může být? ...symbolismus, možná... Ale kde je tam propána sen? To, co nazýváš snem, je podle mého názoru prostě dokonale přesné vykreslení okamžiku a cit pro práci s náladou.
Samozřejmě je fajn, že si každý interpretuje dílo po svém. Pokud chci ale hodnotit recenzi, nezbývá mi než konstatovat, že je to zase jedna z těch nicneříkajících a navíc je podle mého názoru úplně vedle.
Mimochodem Juno, ta výstava bude trvat, jak je v jízdárně taknějak zvyklostí, ještě několik měsíců, takže když budeš opravdu chtít, stihneš ji.
Dovolím si avízo všem a pevně věřím, že alespoň s nechápu se mi podaří zase po letech na úrovni pohádat ;)
tajemní chodci města - jestli ještě jsou, za FranzeK. se jich potulovalo městem nocí hodně -- vč. Haška a jeho kumpána Franty Habána ze Žižkova
Hezky napsáno, taky je můj oblíbený ..
Schikanederovo dílo miluju
Hezky, vlastním jazykem, stručně, pevně
Písmák