Zaklínání V

Zaklínám tě větrem, co podvečerem vane

a roznáší vůni i květy růže plané,

co burcuje tvou mysl, když svobodně si duje

i tím, co v dusnu parném tvář ti ochlazuje,

který jak vichřice vše ničí a boří,

co do plachet fouká nám na širém moři,

který nese déšť po dlouhé době sucha,

kterému svěříš svá tajemství i ducha,

protože větrem jsi a navždy zůstaneš