Ze své oceli

A mě navzdory komentářům zaujala nejvíc právě poslední sloka. *

Díky moc za kritiky :-) Jinak podotýkám, že jsem slečna a adresátem je můj milý (podobné texty mu pochopitelně číst nedávám - ačkoli přesto ví moc dobře, co ode mě může čekat). Ten pocit přistiženého dítěte tam být musí, možná by se dal napsat jinak, ale patří tam. Představte si to dítě, jak stojí v noci v noční košili v kuchyni a uklízí nože, než na ně někdo přijde :-)

Líbí se mi především v tom, jak na celé ploše využíváš metafory s ocelí, noži, hranami, je to neotřelé, poslední sloka s nehty je však už významově podobná metafora, ale přece jen jaksi zbytečně jinak pojmenovaná, trochu rozbíjí tu ucelenost metafory původní, jakkoliv obsahově sedí. Zajímavý je postřeh Rajmunda, chvíli jsem se s ním i ztotožnil, poněvadž skutečně tak trochu navozuje další rovinu, ale pak jsem si zase řekl, že to je sice vybočení, ale tak nějak únosné a také přínosné, neb mne to spontánně donutilo přemýšlet a to bezbolestně.

../pocit přistřiženého dítěte/..ředí významy a obraz, jinak jo

kdybych měl jako holka dostat takovej romantickej text, asi bych se trochu zdesil... problem mam uz se samotnym uchopenim basne, kdy vse je velmi nejednocnacny a plny otazek, coz netvrdim, ze musi bejt na skodu, tu mi to ale nejak nesedi.. ciste technicky k forme - jedna se sice o volne verse a na delce strof teda prd zalezi, text ale vzdy muze jen prospet, dodrzel bys li pravidelnou formu ctyrversi v cely basni, tedy i v posledni strofe...