Oči

jestli jsi někde ztratila nit, dokázala si návázat vždycky hezčí barvou.
to přerývání, ty (barevný) vlny se mi moc líbí, čím dál víc

Cetlo se mi to dost kostrbate, mozna by to chtelo malinko uhladit...Ale zase, aby to nebylo pro nekoho presladle, ze? :-))) Ale da se rict, ze jsem pochopila, co tim chtela autorka rici :-)

Víš, Jarko, když to čtu, mám takový ne zrovna úplně příjemný dojem jakési nekompaktnosti, jakoby rozfázovanosti celého textu. Netvrdím, že jsi záměrně postupovala podle nějaké "šablony", to ne, špíš ... básnička by podle mne měla tvořit provázaný a hlavně soudržný celek. Ze své zkušenosti vím, jak vnitřně obtížné je psát delší veršovaný text v kuse, tedy pokud člověka zrovna "neoslintává" Múza na čelíčko, a jak se autor (alespoň já většinou ano) velmi snadno, byť třeba jen na chvilinku, "vzdálí" celému textu a když se pak zase "vrátí" zpět (a to mne většinou stojí hodně námahy), pokračuje v již trochu pozměněném duchu, což je na výsledku většinou docela znát. Mám na mysli takový ten stav "co jsem to jen ...", kdy už člověk nějakým způsobem manipuluje to, co by normálně mělo "vycházet ven" čisté. Věř, že se sám s tímto problémem potýkám téměř neustále. Ale třeba píšeš jinak, třeba jsi celý text zplodila za pár minut bez jediného přerušení toku slov, nevím. Pokud ano, hluboce se mýlím a klaním. Můj pocit je ale právě opačný.

Průměr, řekl bych. Zjevná snaha o ne úplně tradiční formu, místy až drobet překombinovaná. Za textem je podle mého názoru poměrně snadno vidět, jak autorka při psaní postupovala, což nepovažuji zrovna za jednoznačnou známku bezvadnosti. Opět ale zdůrazňuji, jde o pouhopouhý můj názor, a kdo jsem já, abych určoval, co je dobré a co není ? Mám milá Jarko takový dojem, že jsme každý někde trochu jinde, co se našeho přístupu k poezii týče. Což ale rozhodně není na škodu.