Hluboká pravda o ničem 7

Nadděkan zasmušile přejížděl pohledem místo zkázy. Hlavou mu běžely samé chmurné myšlenky typu jako, to zase bude trvat věčnost než to tady dáme do původního stavu, dáme-li to vůbec do původního stavu. To bude práce ohlídat všechny ty architekty a stavbaře, aby tady nepostavili něco praktického a funkčního. Škoda, že na univerzitě nevedli nepraktickou architekturu jako obor. Možná, že by ho tam měli pro příště zařadit. Ale to by bylo praktický. Achjo, proč musí ten zatracenej svět stát na reálných základech.

Poslední myšlenka jej deprimovala, ze všeho nejvíce. Začínal si myslet, že jeho milovaná univerzita je pro život zcela zbytečná. Jestli se dokonce na jeho univerzitu nehlásí odpad společnosti, místo elity jak si doposud myslel. Netušil, že měl pravdu v tom, že se na univerzitu hlásí intelektuální elita, o které je na druhé straně všeobecně známo, že se pro praktický svět vůbec, ale vůbec nehodí. Takže prakticky shrnuto by většina autorů těch skvělých vynálezů jako je penicilin, shoda podmětu s přísudkem, atomová bomba a formuláře na přiznání daně z příjmu, v praktickým světě zemřela buď hladem, nebo roztrháním divou zvěří. Proto si taky sami vymysleli různé instituce, úřady a laboratoře, aby byli před světem chráněni. A aby ty své instituce zaplnili, začali si vychovávat další generace svých nástupců. Tak že když se to vezme kol a kolem dokola, je to šílený asi tak jako já.

No nic. Tak tedy nadděkan horečně bloudil pohledem po spáleništi a výraz jeho tváře vyjadřoval jak nesmírně trpí. Náhle si všiml dvou věcí, které zlepšily jeho náladu o několik stovek procent. První z nich byla, že se kapitán hasičů nemohl dopočítat svých mužů. Další věc, která i přes krutý požár fungovala.

Druhý výjev však na něj udělal větší dojem. Uviděl skupinku studentů jak něco bujaře oslavuje. Mezi nimi se však vyjímala tmavá postavička, která řvala, tančila a vůbec oslavovala nejvíce. Nadděkanovi nějakou dobu trvalo, než onu postavičku rozpoznal. Pak se mu po tváři však rozlil úsměv. Ano, ohnivý muž slavil úspěch. Sice byl nyní uhašen, protože hasiči mají v popisu práce uhasit vše co hoří, ale to mu zřejmě nyní vůbec nevadilo. A když slaví úspěch člen profesorského sboru, slaví úspěch celá univerzita. To kvůli ohnivému muži vyhořeli. To on způsobil ztrátu kapitánových mužů. To on způsobil ten kouř. To on je příčinou zkázy univerzity. Podařilo se mu konečně zapálit vodu.

\"Tááák, a jsme doma!\" Hlaholil Noe. Trombón zavíral a otvíral oči. Prokopnutej Buben se štípal do rukou. Medvěd Baloo pohotově skočil na nejbližší pohovku. Noe hodil pstruha na pánev a zatopil v kamnech.

Na zápraží uviděl něco úžasného, co ještě nikdy neviděl, nebo viděl, ale už si to nepamatoval. Viděl krvavý západ slunce za divoce zarostlýma horama. Pře ním se rozkládala prudce se svažující louka, zakončená téměř neproniknutelnou hradbou stromů, které také klesaly až ke břehům v zapadajícím slunci koupající se řece. Na druhém břehu se les znovu strmě rozběhl do pohoří, za nímž krvavě mizelo večerní slunce. Trombón hleděl na to přírodní divadlo s posvátným obdivem. Rostly v něm a mísily se protichůdné pocity. Strašně litoval, že se toto velkolepé divadlo odehrává mimo něj a přitom je jeho bezprostřední součástí. S těmito myšlenkami se mimoděk jako omámen vydal za údery sekery. Obešel dům nespouštěje oči se západu slunce. Na severní straně našel malý přístěnek, kde medvěd Baloo sekal do špalků velikosti (asi jenom sto let) mladého buku. Trombón jej chvíli pozoroval. Podle pohybů a grifů, které medvěd používal, usoudil že už dříví někdy před tím musel sekat. Sledoval obdivně fortel, se který se medvěd vypořádával s obrovským kusem dřeva. Usoudil, že jako pomoc může tak akorát přicmrndávat a nasekané dříví skládat, nebo odnášet do domu. Začal dělat to první. Pracovali mlčky. Za čas to už Trombón nevydržel a promluvil jako první.

\"Hezkej západ slunce.\"

\"Zítra bude větrno.\" Odpověděl Baloo

Trombón se zmohl jen na hm a opět se odmlčel. Baloo taky nehodlal pokračovat v rozhovoru, tak zas pracovali mlčky. Za nějakou dobu to znovu Trombón nevydržel a učinil druhý pokus.

\"Co jste dělal na Nepraktický univerzitě?\"

\"Učil se.\"

\"Aha...\"

Trombón horečně přemýšlel s jakou taktikou má na medvěda jít. Oba protiklady se zdály být liché. Dole u lesa se zdál být Baloo hovorný, alespoň podle toho jak se vybavoval s Noem. Noe? Zase to podivný jméno pro Smrtě. Byli snad přece ještě ráno mrtví, nebo ne? No jestli byli ráno mrtví, tak musí být ještě teď. Ale mrtví přece nemají hlad, žízeň, ale kdo to, kdy řek? Ale jak si potom vysvětluje to se mu plní životní přání, nebo neplní?

\"Hele, jsme mrtví?\"

\"Nevím?\"

\"Jak to? Nevím\"

\"Já nevím jak to. Já vím, že mrtvej nejsem a jestli ste mrtvej vy, to nemůžu vědět.\"

\"Hmm...To zní logicky.\"

\"Nevím.\"

\"Co?\"

\"Nevím.\"

\"Vy toho moc nenamluvíte.\"

\"Ne.\"

Trombón si povzdechl a vydal se s první várkou dřeva do domu. Kde ho čekalo další překvapení. Když skládal dřevo vedle kamen uviděl, že na pánvi neleží jeden, ale hned tři pořádní pstruzi. Vůbec netušil, kde se tam vzali další dva.

\"Tak jsem se prostě potuloval nemaje co kloudnýho na práci, tak jsem se rozhodl, že jen tak pro legraci vystraším nějakýho člověka, co zrovna chytal ryby ve Stříbrným jezeře. Když pak upaloval co mu nohy stačili, vypadl mu z kapsy podivnej předmět. Dneska už vím, že to je přenosný videotelefonní počítač, tak zvaně VTIP. Tenkrát jsem něco takovýho viděl poprvé v životě. No a jak mu to vypadlo z kapsy, tak se to zapnulo a najednou koukám, že koukám na nějakou borovici umístěnou v takový krychli a kolem ní taky samý krychle a kvádry. Teď už taky vím, že to byl byt s vybavením, ale tenkrát mi to bylo absolutně neznámý a hlavně krásný. Pak to promluvilo a já se dal na útěk.\"

\"Život je jedna velká náhoda.\" Pronesl Noe do medvědovi pomlky.

\"To je. A většinou nešťastná.\" Přitakal Baloo.

\"Nás potkala šťastná...\" Nechtěl se nechat Prokopnutej Buben.

\"Jo? A která to je?\" Zeptal se Noe.

\"To že jsme otevřeli dveře vedle baru v Mrkvi pod zemí a potom jsme umřeli.\"

\"Umřeli?\" Podivil se Noe.

\"No ano umřeli.\" Potvrdil Prokopnutej Buben. Trombón sledoval slovní ping pong a začínal mít neblahé tušení. Mimoděk si sáhl na puls. A co to? Jestli ho hmat nešálí, tak tepe docela slušně.

\"Na to, že jste umřeli vypadáte docela živě.\" Vmísil se do rozhovoru Baloo. Trombón vyskočil od stolu. \"Já to věděl! Já to věděl!\" Křičel až uši zaléhali.

\"Stejně už byli starý,\" chlácholil jej Baloo. \"Kdypak ti kdo naposledy vyrazil dveře?\"

\"Naposledy ty!\"

\"No jo, to je pravda. Tehdy jsem to všechno pochopil. No, ale ještě dva dny mě pak bolela palice.\"

\"Co se tady staráte o dveře! Trombón se tady v tý divočině ztratí a zahyne!\" Vykřikoval Prokopnutej Buben, ale ti dva mu nevěnovali žádnou pozornost a dál se dohadovali o dveřích.

\"To je sice hezký, že potřebovali vyměnit, ale sežeň dneska dřevo.\" Útočil Noe.

\"No jasně. Jdeš pokácet strom a on ti nakope do koulí. To už znám, tenhle fór.\"

\" A ty se mu divíš?\"

\"Ne.\"

\"Tak vidíš.\"

\"Co vidím? Nic nevidím! Dřevo dneska prostě neseženeš! Nejdřív to začalo tím, že sis mohl vodnést z lesa jen uschlý stromy a dneska už ani to ne! Že prej nějaká pieta k mrtvejm nebo co. Jako by to nebylo jedno. Jediná možnost si vybrat nějakej osamělej strom a překvapit ho ze zadu, ale i to už jde ztuha, protože se združujou do lesů.\"

\"Nedivím... Kam jdete?\"

\"Jdu hledat Trombóna.\"

\"Jo Trombón!\" Plácl se Noe do čela. \"A nevíte kterým směrem vyběhl?\"

\"No moc ne, ale nám to pomůže při rozhodování kam půjdeme.\"

\"Jak nám to může pomoct? Vždyť mohl kdykoliv a kdekoliv zatočit na úplně jinou stranu.\"

\"Ne tak docela.\" Vmísil se do rozhovoru Baloo. \"Jestli vyběhl doleva, tak ho najdeme u mě v brlohu a jestli doprava, tak bude u Noa v posteli.\"

\"A co když běžel rovně?\"

\"No pak nevim.\"

\"Jak nevím?\"

\"No může bejt tam i tam.\"

\"Jako najednou?\"

\"Ne záleží na tom co bylo silnější a co si ho přitáhlo.\"

\"No snad si nemyslíš, že tady takhle paříme poprvý.\" Pochopil Noe myšlenky, jenž probíhali hlavou Prokopnutýho Bubnu.

\"Tohle, ale není mimoprostorovej tunel, že ne?\" Dožadoval se prokopnutej Buben odpovědi.

\"Není.\" Odpověděl Noe.

\"A co teda?\"

\"Myšlenka.\"

\"Myšlenka?\"

\"Jo myšlenka,\" vmísil se Baloo. \"To jsme jednou takhle seděli a pak nás napadlo, teda hlavně mě jak by bylo bezvadný vypadnout ze dveří a hned ležet ve svý postýlce, teda brlohu.\"

\"A vono to fungovalo hned?\"

\"Jo.\"

\"Tak to ale nemusíme nikam chodit. Stačí, když vystoupíme na tu správnou stranu.\"

\"Bohužel musíme. Ono to funguje jen jednou za den.\"

\"A co kdyby Noe zase máchl kosou.\"

\"To by taky nešlo. To funguje jenom když se chci dostat rychle domů.\"

\"Hmm... No tak jdeme.\" Kapituloval prokopnutej Buben.