Telefon z Ruska

Původně jsem si chtěl jenom zašukat. Co je na tom divnýho? Najděte mi chlapa kterej po patnácti letech manželství nemá chuť ojet každou kundu, v okruhu patnácti mil, pokud aspoň trochu slušně vypadá.

Vlastně jsem byl zoufalec. Stejně jako všichni ženatý chlapi. Doma děti, tloustnoucí manželku na hranici přechodu, která se čím dál tím víc podobá tý svojí příšerný matce. A tak jsem to, jako každej normální chlap, kterej není totální ňouma, podpantoflovej blb a nebo Bob, kterej je všechno dohromady, začal řešit takhle.

Nehledal jsem nic zásadního. Prostě smočit a šmitec. Nebyly nutný nějaký extra zážitky. Zkusil už jsem trojku hetero, trojku bi, čtyřku hetero i dvě ženský, tři ženský, a nakonec i autobus sjetejch Holanďanek. Z toho si moc nepamatuju protože jsem vyhulil tolik trávy a vychlastal tolik piva, že bych si nemohl moc pamatovat nic i kdybych jich šukal čtyřikrát tolik. 

Dřív stačilo přijít do nějakýho baru, a počkat na desátou. Většinou se vždycky objevila nějaká přijatelná třicítka nasraná na celej život, současnýho nebo bývalýho manžrla, a po po pár panákách schopná ošukat i pípu. Dnes se to řeší po síti. Hlavní nevýhoda je, že člověk pak čeká pěknou a nadrženou babu, a většinou dorazí nějaká zakomplexovaná slepice která neumí ani pořádně chlastat, natož si to rozdat třeba v telefonní budce. Co kdyby šel kolem někdo známej…? 

Našel jsem v hromadě bot v předsíni konečně dvě, který k sobě šly. Dobrej začátek, napadlo mě, a dostal jsem šílenou chuť na cigáro a flašku až tři vína. Nakonec jsem cigára zavrhnul. Už pět let v tabáku nejdu, a dát si teď jointa, nemusím nikam ani jezdit. A tak jsem se obul a vyrazil.

Mělo mě varovat už jenom to, že si dala sraz v nějaký kavárně. Ženský, který si chtěj opravdu zašukat nechoděj do kavárny. Stačí jim jen sáhnout do rozkroku, a už všichni kolem čuměj. Jsou hospody, kde to je každýmu jedno. I kdyby řvala že máš nejlepšího čuráka, nikdo by jí tam neslyšel. A kdyby jo, tak těm, co ležej na baru, nebo sjížděj někde v rohu svojí lajnu štěstí, to bude stejně jedno. Nebylo tam nic neobvyklýho, že nahoře na stole se hrály karty, zatímco dole se nějaká kráska pekelně činila aby dostala svý. 

Přišla, a bylo jasný, že to je průser. A to ještě neřekla ani slovo. Nevím, někde tomu možná říkaj láska na první pohled, ale podle mýho to prostě jsou jen zasraný hormony. Jak seš čistej a ničím to netlumíš, maj tě v hrsti. 

Neznatelně mávnula rukou a zaplula na druhou stranu stolu. 

Původně jsem si říkal, že to bude hustý. Šukal jsem už všechno možný, ale Rusku fakt ne. Jenže ona seděla naproti, a mluvila. Nevím o čem, pamatuju si jenom ty její oči, kterýma střídavě pátrala někde v mým podbřišku a střídavě kdesi v prázdném prostoru za mnou. 

Rozešli jsme se asi po hodině, a já byl totálně v hajzlu. Napsal jsem jí, že z toho nic nebude. Nemůžu přece šukat babu, který manžel čtyřikrát týdně lítá po swingers, kde vojíždí kdejakou díru. Kdysi před lety jsem si takhle vykoledoval kapavku, a měsíc na teracyklinu mi fakt stačil. Sice to bylo fajn, bejt na oddělení se stejnejma magorama, obzvlášt když na druhý straně chodby byla hospitalizovaná parta štětek, ale co naplat, s těma to nešlo, a u nás na pokoji to byla samá buzna. Nechat si vojet prdel, na to jsem fakt neměl chuť. 

Napsala mi zprávu. A pak jsme si psali po netu celej večer. Vona vo tom, že mi nerozumí, a já vo tom, že bych jí to nejraději udělal všude, včetně zadku, ale za těchle okolností fakt ne. K ničemu jsme nedošli. A tak jsem se zachoval jako klasickej středostavovskej idiot ve věku kolem čtyřiceti. Rozloučil jsem se s manželkou, vzal psa, a šel si tu Rusku zkusit nechat vykouřit venku z hlavy. 

Po patnácti kilákách běhu jsem na ní furt myslel. Měl jsem chuť se na to všechno vysrat, a jít se někam strašně vožrat. Místo toho jsem se vrátil domů, sednul k počítači a napsal jí. Chci tě. Přijď. 

Jiný místo, stejnej scénář. Seděli jsme u stolu a pili kafe. Stál mi u toho pták, ale pod stolem to naštěstí nebylo vidět. Ona mi zatím vyprávěla co má doma s manželem. Přemýšlel jsem jestli si ho mám rovnou vyhonit, a nebo počkám až skončí s tím mluvením a rozdáme si to venku v autě. Řekla, že mě chce, Ale že mě nemůže mít. A tak jsem jí zase odvezl zpátky a jel si to domů udělat sám. 

Hormony jsou strašný svinstvo, a občas nás nutěj dělat šílený věci. Nikdy bych nevěřil, že mě nějaká baba dokáže takhle rozhodit. Prostě jsem jí nedokázal vytlouct z hlavy. Myslel jsem na ní i když jsem sral na hazlu, když jsem votvíral flašku vína, myslel jsem na ní když jsem tu flašku házel v vokna, i ve chvíli když jsem ležel v posteli a přemýšlel jestli půjdu blejt. 

Původně jsem si chtěl jenom zašukat. Co je na tom divnýho? Pak mi řekla že ne. Manžel, děti a tak. Pak mi napsala, že mě chce a že zavolá. Neodpověděl jsem. Sedím doma, chlastám už druhou flašku vína, a čumím na telefon na stole. Nic. Zasraný hormony.