OBELHANÁ

Úkosem

klopila víčka jako

jako víka kontejnerů

zavanula nepřístupností a

pocit cestovatele na stupátku

hnal představy dál

dál než bys řekl švec

otočil jsem se

Podpatky dozněly v zatáčce

samota rozbušila srdce

Nejbližším nápadem

vrhám stopám stín tak

aby věděla

že jsem existencí

na špičce nosu k zhlédnutí

důkazem úkazu

utvářím ruměnce

tarasím cestu

"Stalo se něco?"

Promiňte

jen jsem vás potkal a

svět se stal rázem rozkoší

padajícím střemhlav sám

sám si však netroufám

na chvíli jej opustit

kdyby

kdyby jste náhodou mohla

Rozpažil jsem připažil

shrbil ramena

Stále stála v aleji kolemjdoucích

oděná lehkou vůní smíchu

ňadra poskakovala přítmím

pohodila kšticí

poďobaná sluncem

najednou vypadala starší

na dvacet

kývla

"Na maňásky říkals?"