Pěkný pohřeb žehem

Strašák rozehnal kloboukem vrány

krá krá zařvaly poodlétly opodál

zvědavě blýskaly očima

se cítí chudák stará

oprášil z kabátu smítka

je to bída zhodnotil

zevnějšek nic moc

protáhnul kostru až zapraštěla

byla už drobet ztrouchnivělá

inu povětrnostní podmínky jednomu nedodaj

vydal se do světa

vrány si klepaly křídly na čela

některé se chechtaly

staré byly pobouřené

no holkyyyy je todlencto vůbec možný?

Dočista mu hráblo!

Nedbal

měl je přečtené

vrána jako husa peří jako peří

to se mi povedlo usmál se

zkrátka filozof

potloukal se tak různě tu a tam

házel perly

však měl napřemýšleno na sto let dopředu

možná i na víc

ale kde nic tu nic

lidi koukali jako vrány a pché

ten vypadá

blázen stará

dej si krabičák a svatý pokoj pošuku

nejdřív se rozčiloval přesvědčoval pak to vzdal a zbláznil se

vrátil se na pole a bylo mu najednou tak fajn

ani nestrašil

vrány z něj měly Vánoce

na podzim se zlomil a umřel

pohřeb měl pěkný

žehem

voněla bramborová nať ornice a večer

malý chlapec převracel v ruce horkou bramboru

byl smutný

měl jsem ho rád

hodně toho znal uměl vyprávět příběhy

matka převrátila oči v sloup

prosím tě byl to jen strašák do zelí

a stejně nic neuhlídal

ale chlapec byl z jiného těsta věděl své

zatím však moudře mlčel