Tvoje oči

Tvoje oči

 

Směs pomněnek, čerstvé jarní trávy

a malé špetky smutného popela vášně

zarámovaná tenkou černou nitkou,

co funguje jako rozbuška oné směsice.

 

Namodralý střelný prach leží okolo,

a už i jediná jiskra může změnit vše,

tak raději uhýbám pohledem od ledu,

co je příliš tenký i na ten jediný výboj.

 

Ale cítím je, ty zápalné šípy, opatrně,

stále však nejistěji odrážím je zpět,

jednou ten štít záměrné slepoty povolí,

a pak, pak budu muset začít plavat.

 

Jenom netuším, který směr zvolit mám,

kam obrátit své oči rozšířené ohněm,

kterého jsem se podvědomě obával víc,

než ho teď chci udržet pod kontrolou.

 

A bál jsem se toho žáru zcela právem,

teď spaluje mne svou vlastní čistotou,

jsem jen špína, kterou exploze rozmázla

a tavený chladem sbírám se dohromady.

---