Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsem komunista
Autor
Grimble Gromble
I když je nesnáším
v srdci jsem komunista
Jak někdo vůbec může říct
tento kus země je můj
Jak někdo může věřit v
rozdíly mezi lidmi
Oblaka zatím nikomu nepatří
i když si na ně dělají nároky
monstrózní světové mašinérie
velcí šéfové v černých kloboucích
McDonald a lidská chamtivost
Musíme si uvědomit
jak jsme směšní
když se přežíráme v drahých restauracích
když se procházíme galeriemi
a pozérsky komentujeme umělecká díla
kterým nerozumíme
když čteme knihy nebo pijeme staré víno
když jsme smutní
když se radujeme v extatických záchvatech
když se opíjíme
když mluvíme o budoucnosti
když se schouleni v koutě
klepeme strachem před Smrtí
když píšeme básně
když máme na prstu snubní prsten
a myslíme si
že to něco znamená
když dostáváme výplatu
když kupujeme jogurty ve slevách
když močíme a sereme
když pojídáme hamburgery
když se ptáme kolemjdoucí paní na cestu
když kupujeme oblečení
když sedíme v kavárnách
a dloubeme se v nose
když se díváme na filmy plný lží
a ládujeme se u toho popcornem
když brečíme nad nešťastným osudem
americkýho hrdiny
když posloucháme hudbu
když chodíme do kostela
když si natáčíme budík na sedm hodin ráno
když se díváme do zrcadla
když jedeme vlakem
když na něco čekáme
Každá myšlenka by měla být o smrti
Asi se zblázním
v tomhle šíleným smutným
absurdním šedým světě
nebo si podřežu srdce
nebo zastřelím deset milionů lidí
na Náměstí Beznaděje
nebo se zapálím a budu hořet osm let
nebo napíšu sonet o lidském Odcizení
a budu nahý běhat ulicemi
nebo si budu cpát
vlastní hovna do uší
nebo budu házet šutry z oken
na tlusté hlavy mých bratrů a sester
nebo se vystřelím do vesmíru
a budu hledat neobjevené formy života
abych jim řekl
že jsem komunista
Nemůžeme milovat krásu
dokud si neuvědomíme
jak jsme odporní
jak hnusnej je nos
kterým cítíme všechny sračky
plovoucích měst
jak směšný jsou ty výrůstky
po stranách naší trapné palice
kterým říkáme uši
jak nechutná je pusa
kterou říkáme sladké věty našim milým
a nohy a ruce a břicho
a penis a kunda a prsty a záda
a vlasy
a kůže a chlupy
a nehty a krev a srdce
a žebra a zuby
a sliny
a pot a tváře a hovno
Jen tehdy budeme šťastní
až se naučíme sami sebe nenávidět