Srdce z heroinu

Na podlaze tramvaje leží narkoman. Kroutí se v rauši jako žížala. Opiátové vlny mu proudí tělem, rytmus jim udává srdce z heroinu. Řidič a jeho pochop usoudí, že již došlo k pobuřování a odmítají do příjezdu policie pokračovat v jízdě. Námitky cestujících jsou marné. Netrvá dlouho a policisté vytáhnou na řeznických hácích tělo do smíchovské ulice, kde snad i kdysi stála městská jatka, a jede se dál.  

Velryba

Tramvaj číslo dvacet pluje jak velryba. Plná Jonášů a zářící jako by ani neplula romantickou hlubočepskou krajinou, ale pobřežím u Fukušimy.

Vinohrady

Odpolední Vinohrady prosytil zpěvem sám Julio Iglesias a na svou hruď vzala kyprá kubánská žena. Chybí jim jen doutník.

Stanice Mlékojedy

Tramvají cestuje žena, jejíž ňadra nejsou ony pověstné pětky, ba ani desítky, ale nejméně dvacítky. Triko volně visící přes její hruď vytváří prostor, do kterého by se vměstnala celá jednotka janičářů bivakující před Vídní. Jsou jako geneticky modifikované hrozny – kdo si pohrál s její DNA? Kdyby nějaký novodobý protektor vypálil obec Kunín, tato žena by okamžitě zajistila dodávky mléka pro celou republiku. Vyhlašovat výjimečný stav netřeba!

Knihovna

Městská knihovna na Mariánském náměstí. U počítače schraňujícího tisíce autorů stojí mladá kreolka. Pátrá v paměti, kterou knihu by měla ještě poznat. Horko, deroucí se sem všemi spárami ve zdech a také okny, jí připomene sluncem zalitý písek, zubící se bratry s rybkami na špagátku, jak jdou od moře k ní, a solí prosycený vzduch. A tak chvíli hledí skrz monitor ta krásná kreolská dívka, chvíli, která tu zašumí masou vody a hlasy racků. Mariánské náměstí může být, i bez azurové hladiny, místem, kde se spojují sny čtenářů.

Létající špekáčky

Nad Barrandovem přelétá další letoun ČSA. Velký, tlustý špekáček z hliníku, potažený bílou plísní. A v něm stovka červů. Rudí od přímého slunce a vypasení ze svých all inclusive dnů. Na povel pilota hemžení ustane, špekáček těžce dosedne na rozpálenou dráhu letiště jako svatý Vavřinec na rošt Římanů. Přijíždějí zvláštní vozy: letadlo je třeba odčervit. Proces vzniku a zániku ani tu nezná odpočinku.

Sezóna na Václaváku

Václavským náměstím jde dvojník Josefa Škvoreckého. Mžourá po slečinkách jak jeho Danny a prstem vyťukává do cigarety jazzové sólo. Až dojde k Muzeu, zapálí si druhé retko, rozhlédne se s jistotou admirála po lidských vlnách pod sebou a dá si ještě jedno kolo. Prima sezóna. Dusno nedusno.

Klementova hvězda

Na Pankráci hoří mrakodrapy. Ohně kapitalismu nesmějí uhasnout, jak řekl Baudrillard. A tak stejně jako výlohy obchodů i prázdné kanceláře dští své kilowatty do dálky i v noci. Třeba už se tou nocí někde toulá nový Gottwald, vyhnaný duchem střídmosti pod lampu pouličního osvětlení. V srdci budovatelské odhodlání, v rukách učebnici ekonomie, dívá se do plamenů oken nad sebou. Ach, kam padne Klementova hvězda napříště, Česko?  

Pentle pro poctivce

Tramvají číslo dvacet, zlehka tančící ze strany na stranu v zákrutě barrandovského mostu, prochází revizoři. Ale dopravní podniku div se – bezúspěšně. Žádní rychlonožkové, ve tvářích cestujících lze číst jen to, co ve tváři Mirka Dušína. A tak se nakonec dočkáme uznání těch dvou pánů s odznaky pod klopami, zatleskáme si a snesli bychom i pentli za stěračem! Ale ta bude zase až na konci října... Řidič nám tedy alespoň pustí do reproduktoru svou oblíbenou Helenku Vondráčkovou a tramvaj dál stoupáá k výýškáám.