Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHladomor
Autor
gd
HLADOMOR
- KOMEDIE SE ŠPATNĚ VYBRANÝM NÁMĚTEM
I. Pupeny
Začíná schůze pupenů. Za dlouhým stolem sedí tanečníci v zelených kostýmech. Na zdi za stolem je nápis: \"Kvést či nekvést?\"
V čele stolu sedí Starý pupen. Postaví se a vztaženou rukou si zjedná pozornost. Rozčileně diskutující Pupeny umlknou a naslouchají Starému pupenovi.
Starý pupen:
Takové jaro nepamatuji... Nesmíme se ale ukvapovat,
Starý pupen si opět sedne. Pupeny opět začnou diskutovat. Náhle ze svého místa vyskočí Mladý pupen a prudce gestikuluje.
Mladý pupen:
Chceme kvést a pnout se k nebesům! Začneme kvést! Pupeny:
Ano! Začneme kvést! Začneme kvést!
Starý pupen:
Pupeny nerozvážné, nenechte se svést! Mladý pupen: Vyskočí na stůl s pěstí bojovně zdviženou.
Schovej si pro jiné tu písničku starou!
Pupeny:
Ale to nás nezlomí! Začneme kvést!
Mladý pupen:
Pravdu máte, začneme kvést!
Pupeny:
Ať žije Mladý pupen! Začneme kvést!
II. Zemědělcovo blues
Na temné nehostinné planině stojí uschlý strom. Pod stromem klečí muž v montérkách. v pozadí je silueta traktoru s valníkem.
Zemědělec:
Co se to, proboha, co se to stalo? Proč stromy i růže spálil mráz?
Zemědělec vstane a hrozí pěstí k nebesům.
Zemědělec:
Prolínám Tě, proklínám, proklínám...
Nejsi naším bohem, jsi naším katem Celý národ brzy pozná, co je hlad Proklínám Tě, proklínám, proklínám... Z nebe se začne spouštět žebřík a po něm sestoupí Bůh v bílém tričku se symbolem vševidoucího oka.
Bůh:
Já za to, co proklínáš, nemohu.
Zemědělec:
Jak nás můžeš nechat bez pomoci
Bůh:
Myslíš si, že kradu?
Víš, kolik stojí otáčení země, Starejte se jednou sami o sebe
Zemědělec:
Proklínám Tě, proklínám, proklínám... III. Demonstrace
U obchodu s cedulí vyprodáno stojí čtyři muži.
Muži:
Máme hlad, chceme žrát! Příslušník:
Rozejděte se! Muži:
Máme hlad, chceme žrát!
Příslušník:
Já mám sice taky hlad,
Muži:
Máme hlad, chceme žrát! Příslušník:
Já jsem vás varoval Příslušník všechny postřílí a odejde.
K ležícím tělům přijde autor. Poklekne a hořce zazpívá.
Autor:
Tři už jsou mrtví, čtvrtý sotva žije. Konec.
Obvykle všechno dávno už bují
a teď - zima a mráz.
musíme mízu v kořenech schovat,
než slunce přijde zas.
Chceme dát vypučet mladým snům,
které jednou mohou v dobré plody uzrát,
a ne jako krysy v temné skrýši zůstat!
Co je to za nápad, v mrazu začít kvést?
Proč raději nepočkat, až přijde jaro?
Spokojeně přikývne.
Snad půjdeme jednou z trnitých cest...
Vezmou Mladého pupena na ramena a odtančí s ním pryč.
I když je chladný duben,
začneme kvést!
Proč všechno zelené ignorovalo
počasí?
Kdo na nás seslal ten zlý čas?
Kdo asi...
Za chvíli bude se vyvažovat zlatem
chleba kus
bude Tě proklínat a zpívat
tohle blues
Padne na kolena.
Proč svou zlobu upíráš jen k bohu?
Skryje tvář do dlaní.
čelit té dlouhé a temné noci
plné slz a hladu?
aby to vaše mizerné plémě
znalo den i noc?!
už mě štvete, jak pořád nebe
prosíte o pomoc!
Máme hlad, chceme žrát!
Máme hlad, chceme žrát!
musím vás však rozehnat!
rozkaz zní jasně: Pal!
A to jsem chtěl, aby to byla komedie...