Jak to (ne)bylo s Kolumbem

   \"Ferdinande! Ferdo! Sakra, kde je ten blbec?\" vykřikovala královna, běhajíc nervózně po rozlehlých chodbách. Nakonec ji napadlo, od čehože tu má početné služebnictvo,  vydala příslušné rozkazy a šla znovu usednout na trůn.

   Když po nějaké době před ní stanula mužská postava v typickém podpantoflickém postoji, největší dávka adrenalinu byla již odplavena krevním řečištěm.

    \"Co si přeješ, Izuško?\" zeptal se pokorně král.

\"Za prvé: Neříkej mi Izuško! Víš, že to nesnáším. A za druhé: Dozvěděla jsem se, že jsi nechal vyhodit jakéhosi  janovského námořníka. Kolumba nebo jak se jmenoval. Vůbec jsi se se mnou neporadil! Údajně nám ten chlap nabízel, že přiveze zboží z  Indie. Ferdinande, víš, co by to znamenalo pro naši pokladnu?!\" zadívala se královna přísně na svého manžela.

   Tomu pod jejím pohledem nebylo právě nejpříjemněji, ale ještě se snažil oponovat: \"Ale Izu…., Izabelo! Ten chlap přišel s úplným nesmyslem! Jen by tahal peníze z naší pokladny. Nabízel, že dopluje do Indie po moři! Představ si to! Každý přece ví, že Země je placatá a nesou ji na hřbetech obrovští sloni. Nebo velryby? No, to je jedno. Každopádně se do Indie jinak, než po souši, odtud dostat nedá! Určitě mu šlo jen o peníze, syčákovi makarónskýmu!\"

    \"Kroť svůj majestát ve výrazech, Ferdinande! Ale máš pravdu v tom, že se nad tím návrhem musíme ještě zamyslet. Na druhou stranu, i kdyby se mu nepodařilo doplout do Indie, mohl by narazit  na nějaké nové země. Představ si, kdyby tak objevil třeba Ameriku! To by bylo něco! Ovšem psy jsi na něho poštvat nemusel! Jeden se mu prý zakousl do….., však víš!  Prý teď pije dole ve městě víno vestoje. To od tebe nebylo hezké, Ferdo!\"

    Král viděl, že největší rozhořčení vůči jeho osobě je již zažehnáno a s úlevou se posadil do křesla vedle své ženy.

    \"Myslíš, že bychom měli pro něho tedy  poslat?\" obrátil se k choti.

\"Já jsem pro!\" řekla královna. \"My do toho investujem jen nějaké ty peníze a můžem v klidu čekat na výsledek. Bouře, mořská nemoc, kurděje, pohlavní nemoci od domorodců, všechno tohle riziko ponesou oni!\"

    \"Nojo,\" podrbal se král za uchem. \"Tak já pro něj pošlu a řeknu služebnictvu, ať ho uvedou do salónku.\"

     Když po nějaké době vrzly dveře, panovnická dvojice otočila tím směrem hlavu a vyčkávala vstupu očekávané osoby. Chvíli se nic nedělo. Pak nakoukl opatrně návštěvníkův obličej a teprve, když dotyčný viděl, že kromě vládců není v místnosti jiná živá duše, odvážil se dovnitř.

     \"Milý Kryštůvku! Jen pojďte a posaďte se!\" zahalekal král a vyšel hostu v ústrety.

\"Děkuju! Raději postojím!\" odpověděl Kolumbus a zašklebil se při vzpomínce na minulou audienci.

      \"Musím se za manžela omluvit, milý pane Kolumbe!\" převzala iniciativu královna. \"Jak  nejsem u toho, dělá občas unáhlená rozhodnutí!\"

      \"Tady mi nezbývá nic jiného, než souhlasit, Veličenstvo!\" odpověděl návštěvník.

Král se snažil raději honem přesunout řeč na jiné pole a tak se na Kolumba obrátil s dotazem: \"Mohu vám  nabídnout něco k pití, Kryštofe? Nic jiného tu zatím není. Architekt, který to tu projektoval nazval tuhle místnost kuřáckým salónkem, s tím, že za pár let to prý bude součástí domu v každé lepší společnosti a my budeme mít alespoň náskok. Zatím sice nevíme co s tím, ale hezky se tu sedí. Tak co, dáte si něco?\"

     \"Ne, děkuju, Veličenstvo. Raději bych přešel k věci, když dovolíte.\"

\"Dobře,\" ozvala se znovu královna. \"Rozhodli jsme se, že vám tu zamýšlenou cestu budeme financovat. Nejsme si sice jisti, že doplujete právě do Indie, ale na něco by jste narazit mohl. Pochopitelně, že veškerá objevená území zaberete ve jménu našich Veličenstev!\"

    Když Kolumbus kývl, pokračoval král: \"Pokladník vám vyplatí obnos na pořízení tří lodí a najmutí posádky. Žold a další náležitosti si sjednejte sám. Škoda, že ještě neexistuje Lloyd, takhle nám nikdo nic nedá, jestli ztroskotáte! Tak, hodně štěstí a buďte opatrný, víte přece, že země je placatá, ať nám tam na konci někam nespadnete!\"

    Král doprovodil Janovana ke dveřím a tam mu ještě pošeptal: \"Královna, ona je to chytrá ženská, říkala něco o pohlavních nemocech od domorodek, tak si na to dejte pozor! Ať nám sem něco nepřivezete. Mohlo by se to tu rozšířit raz-dva. Nebo jak říkají Němci, nějak jako: Ajdcvaj, nevím přesně. Ale to je jedno. Dávejte si na to bacha.\" Dál pak už pokračoval panovník nahlas: \"A když padnete na nějakou tu domorodou vesnici, tak obyvatele řádně pokřtěte. Dáme vám sebou kněze. Jsme přece křesťanská Veličenstva a nemůžeme mít poddané pohany! Kdyby se zdráhali a schovávali,  klidně je z těch jejich brlohů vykuřte! Tak dobrý vítr do plachet, milý Kolumbe!\"

    Jak je známo, brzy nato vypluly z přístavu tři lodě. Ubíhaly týdny a slíbená Indie se na obzoru stále neobjevovala. Kolumbus už byl nervózní, nejraději by si dal cigáro, ale to ještě nebylo objeveno, tak si alespoň hryzal nehty.

    Když už hrozilo to, že se mu posádka vzbouří a umožní mu vyhlídku z ráhna stožáru, objevil se v dálce mlžný opar, slibující blízkost pevniny.

     Na palubách propukl jásot a lodě se vzdutými plachtami se rozjely k vytouženému cíli. Tam se však zřítily do nedozírné hlubiny a Kolumbus stačil ještě zahlédnout obrovský šedivý chobot, který jakoby mu posměšně mával.

     Muselo to tak být, protože maminka, manželka a panovník mají vždycky pravdu!