Friday night fever.

Můj život v bílou slupku halí se,

já neznám rovného mu v úkladech,

ona řídí jej snad zvláštní komise.

Pár veršů jen, mne čeká chladný spěch.

Neznámý, kdo podivnější, je mi.

Popsané papírové listoví.

Tam v zápisnících mezi chvílemi 

žloutlými doufám, že mi odpoví.

Pod sněhem pouze hlína má svou skrýš,

v kameni zlato možná objevíš.

Z návrší spatřil jsem křičet bouři.

Obloha čerň, z nebe se kouří.

Utíkám, nohy zrádně nestačí,

neprot' bych Háda noshledy radši.

Z okamžiku ta volnost pryštívá,

když úder kovářova kladiva

nemilosrdně světem dopadá.

Osleplá, nevybíravá je náhoda.

V ozvěně její paprsek letí

přes moji popálenou sítnici.

Tkáň zjizvená skrývá prokletí.

Ba ne. Víc neuzříš létavici.

Podaná noha v rovnoběžnosti

poklidné téměř utonulému.

Ni vlnka příběhy nepřemostí.

Nevábná pomoc. Hnusí se jemu?