Před stavy a po citech

Text neobstoji tematu nadhozenemu na pocatku - tematu eroze lasky. Miato toho preskakuje z jedne myslenku na druhou. Nekdy fragmentalizace textum prospiva. Tady ale nepusobi jako zamer, nybrz jako nestastny vedlejsi produkt nekazne pri psani. Na druhou stranu me oslovil styl psani. Je autenticky, jakoby vytrzeny z deniku. V tom asi spociva sila textu. Jenze nakonec styl podryva chatrna, zamotana stavba. Verim, ale ze se vypisete. At se Vam dari.

Janina6: Mel to byt spis zivot nahlizeny pres hledacek. Zivot zkresleny orezem, ktery vytvarime stejne, jako orezavame souvislosti v lasce podle toho, jak se nam je chce chapat. Proto ta forma jednotlivych obrazu. Pointa mela byt ta, ze chlap tim meritkem neni, ze s chlapem nebo bez, clovek musi byt predevsim spokojeny sam za sebe.

Tak to nevím - četla jsem tvoje slova :-) - o lásce, o ubývání lásky, o rozdílu mezi její láskou a jeho láskou, o lámání si hlavy s tím, co řekl, neřekl, jestli s ním být, nebýt, o teatrálních výstupech, o rozchodu nebo jakože rozchodu, o tom, že chtěla zmizet co nejrychleji a zároveň potřebovala obejmout, políbit a snad i pomilovat, a jak se zlobila proto, že ji viděl přesně takovou, jakou se viděla sama... to už jsme u konce, a já to vyprávění vnímám prostě jako život nahlížený skrz vztah k chlapovi. Jako by byl on tím jediným měřítkem. To mi přijde jako takové motání se v kruhu, které mě nebaví. Pokud jsi opravdu chtěla vyjádřit pravý opak, pak jsem v textu nic takového nenašla, a tím pádem tě asi vůbec nepochopila, což mě mrzí.

Janina6: Tak timhle jsi me vydesila, pac jsi cetla pravy opak toho, o cem jsem se snazila napsat. VH64: Nejsou a nebudou...

Mám s tímhle textem problém. Styl je určitě dost dobrý (když se nenechám odradit množstvím chyb a překlepů – velmi doporučuju korektora), ale obsahově se mi to prostě nelíbí. Jako ženská bych asi měla ocenit, že se tam pořád rozebírají city a pocity, jenže když se neřeší nic jiného, je to trochu nuda. Vtip s kouřením mi připadne spíš trapný. Zjednodušená představa, že emancipace znamená neprat a nevařit, taky. Zaujaly mě některé úseky, většinou ty, kde se fotografuje, tam je cítit něco i „za textem“, přesah, nový pohled na věci. Pak se ale zase začne všechno dělat nebo nedělat kvůli chlapovi… a kouzlo je pryč. Jinak vcelku souhlasím s tím, co tu napsali Fruhling a StvN.

* Zmiňuješ u Půlnoci své deníčky. Mám tomu rozumět tak, že ty nejsou nikde zveřejněné? Asi bych je zkusil přečíst, kdyby byly.

Fruhling: Vypravecka studuje fotografii a uz to o sobe psala tolikrat, ze ma pocit, ze uz to vsichni vedi. S Tvoji kritikou naprosto souhlasim. Tohle se mi stava vzdycky, kdyz se k tematum vracim a snazim se je zpracovat jinak nez pred tim. Půlnoc: a vis ze jo? StvN: Souhlasila.

Libi se mi, jak je to napsane, ale viz fruhling. Stava se ti, ze natuknes nejaky motiv, ale v zapeti se na nej vykasles, takze je fakt, ze nektere odstavce jsou vicemene prazdne. Ale jinak fajn. Souhlasila bys s noinaci do PM?

po citech před stavy :)

Fragmentální povahu příběhu je něco, co mám vlastně docela rád, ale aby se celek nezvrhl v chaos, je potřeba docela silná kázeň, která tomuhle textu chybí. Tedy, že nestačí jenom nastřelit pocit, ale chce je to zaměřit určitým směrem, respektive vybrat typické situace - jít až na jejich podstatu. Já mám totiž pocit, že trochu kloužeš po povrchu, což pro mě některé obrazy činí docela nezajímavými. Později se objevuje motiv fotografování, ale text mi neříká proč právě focení, jaký je vztah vypravečky k té činnosti, co to pro ni znamená. Jsem z toho docela rozpačitý.